Snaha nepopudit proti sobě voliče, vytváření iluze bezproblémového světa na straně jedné. Okopávání kotníků, snaha být opozicí za každou cenu na straně druhé. To v případě krize nemůže dopadnout dobře.
Kovid se nám šíří rychlostí hurikánu, nemocnice začínají opět kolabovat, lidé umírají a odcházející vláda tedy začíná utahovat šrouby. Proč až teď milý Watsone? Položil by řečnickou otázku, slavný detektiv, Sherlock Holmes svému věrnému příteli doktoru Watsonovi, kdyby uzřel naše reálie. Protože drahý Watsone, odpověděl by si sám Sherlock, mají v té Bohemií nezodpovědnou, zbabělou, populistickou vládu, která před volbami nechtěla bořit mýtus o své úspěšnosti a také nezodpovědnou, hloupou až dá se říci vyčuranou opozici, která sbírá politické body okopáváním vládních kotníků místo toho, aby vládě dala volnou ruku k řešení krize, která se vymyká všem běžným měřítkům. A velký detektiv by měl jako obvykle pravdu.
Po jarní vlně epidemie přišlo léto, kovid byl na ústupu, očkovalo se, rozvolňovalo se a většina národa propadla iluzi, že kovidová krize je již za námi. Léto odeznělo, začaly se šířit nové, agresivnější mutace viru, vláda apeluje na lidi, aby se nechali očkovat, ale to je v podstatě vše. Blíží se totiž volby a vláda tedy nechce moc tlačit na pilu, aby nedodávala střelivo opozici, která brání svobodu jednotlivce až do roztrhání těla, pandemie, ne pandemie. Jsme svědky ostrých slovních přestřelek, ale skutek utek. Volby jsou za námi, čísla nově nakažených připomínají vlnu tsunami, vláda vytahuje bič, aby zvýšila proočkovanost, ale moc se s ním neohání, protože naši obránci svobody mají u nás přece jen větší zastání u soudů a politiků, než ti na západ od našich hranic, kde už dávno pochopili, že i svoboda jednotlivce má své meze, pokud jde o fungování, či dokonce přežití společnosti. Proto tam také vlády mohou nařídit očkování některým profesním skupinám, či zaměstnavatelé svým zaměstnancům a v pohodě to projde.
U nás ovšem protestujeme proti autoritě státu na náměstích, v parlamentu i hospodách. Bizarní postavičky se ohánějí praporem svobody jednotlivce, podnikání a nevím ještě čeho. Nu, možná by se to dalo označit za neškodný český národní folklór, ale každá sranda jednou končí. Aby skončilo také naše trápení s kovidem je potřeba vytvořit u nás kolektivní imunitu a to buď přirozenou cestou, tedy že se společnost promoří, ovšem to za cenu kolapsu zdravotnictví a plných hřbitovů, nebo důsledným proočkováním většiny obyvatel, což se osvědčilo k vymýcení mnoha nebezpečných chorob, které lidstvo v minulosti sužovaly. Možná dnes ještě nejsou vakcíny proti kovidu dokonalé, ale stále lepší něco než nic. Nechci nikomu upírat možnost dusit se někde na „jipce“, ale v tomto případě, když svoboda „popíračů“ ohrožuje moje zdraví, můj život a život mnoha dalších odpovědných lidí, tak nezbývá asi nic jiného než se chopit onoho pomyslného biče a zavést povinné očkování, protože přeplněné nemocnice a utahaný zdravotnický personál nemohou odvracet kolaps zdravotnictví věčně. Věčně také nemůžeme žít s hrozbou opakovaného lockdownu v zádech, s nekonečným testováním a finančními náklady, které rostou do astronomických výšek. Čas experimentů končí, nastal čas jednat.
