Emoce gradují, „pražská kavárna“ smutní, příznivci Miloše Zemana slaví – jízda pokračuje............
Do nadpisu jsem si dovolil použít část názvu písně skinheadské kapely Orlík, která v devadesátých letech, ve svém albu Miloš Frýba for president, recesisticky prosazovala do úřadu českého prezidenta TV hlasatele Miloše Frýbu. Miloš Frýba se ovšem nikdy českým prezidentem nestal, ale zato Milošovi Zemanovi se to podařilo již podruhé a bylo by zajímavé vědět, co na to říkají frontmani skupiny Orlík Daniel Landa a David Matásek, kteří se v této době, stejně tak jako Miloš Zeman nyní, pasovali do role bojovníků za národní zájmy. To, že pocit národního ohrožení, obavy z migrační vlny a neschopnost EU se s touto vlnou vyrovnat sehrálo v rozhodování velké části voličů významnou roli, asi nelze příliš rozporovat. Sice můžeme považovat takové uvažování za iracionální, ale jak vidíme z výsledků posledních voleb, tak u voličů dnes hrají v jejich rozhodování významnou roli emoce a ty zrovna pán profesor Drahoš příliš vyvolávat neuměl. Také se opět ukázalo, jak hluboce je naše společnost hluboce rozdělena.
Vzájemná nevraživost mezi Prahou a regiony tu panovala vždy, jen je s podivem, že se ani téměř 30 let po listopadu 1989 nepodařilo politikům s tímto problémem něco dělat. Ač je pán profesor jen naturalizovaný Pražák, tak značná část obyvatel „periferie“ ho považuje za reprezentanta samozvané intelektuální elity, zvané též někdy „pražská kavárna“, která nerozumí názorům a potřebám běžného občana, který má za to, že vytváří svou prací hodnoty, ale smetanu z jeho práce slíznou bílé límečky z pražských kanceláří a úřadů. Voliči Miloše Zemana a Jiřího Drahoše se šikují podle dělících linií centrum – periferie, socio-ekonomické dělící linie a linie vítězové a poražení ekonomické transformace. Pro voliče Miloše Zemana je současný pán prezident, svým vystupováním, blíže lidu a tak lépe rozumí jejich potřebám a touhám, chrání je proti vnějšímu nebezpečí, které pro ně představuje migrace a s ní spojený terorismus, prosazuje vyrovnanou zahraniční politiku, která se neorientuje jen na neschopné „lumpy“ z Bruselu a „aroganty“ z Washingtonu. Putina tito lidé nevidí jako nebezpečí, ale jako člověka, který konečně v Rusku udělal pořádek a který umí důsledně bránit ruské národní zájmy.
Titulek článku říká, že Miloš Zeman je s námi. Tento titulek jasně vyjadřuje to, proč byl Miloš Zeman opětovně zvolen a to zvolen a to s převaho asi 200 000 hlasů voličů, pro které je jistotou v neklidném světě. Je potřeba pogratulovat k úspěchu Zemanovým PR specialistům, kteří vystavěli jeho kampaň právě na tom, že vytvořili jeho image jakožto rozvážného, zkušeného politika, který bude korigovat vládu a prosazovat národní zájmy naší země. Zda bude mít Miloš Zeman na splnění těchto vizí dost sil a nástrojů uvidíme již v příštích měsících. Bitva skončila, rozdělení společnosti však zůstává. Je hloupé z tohoto obviňovat jen Miloše Zemana, ten pouze, jako mnoho dalších politiků, této situace využívá. Ti politici, kteří obviňují Miloše Zemana z rozdělování společnosti, by se měli zamyslet, co právě oni udělali pro její stmelení. Praha byla a je státem ve státě a vždy patrně bude jinde než zbytek republiky. Pokud chtějí mít politici kompaktní společnost, tak nestačí jen vést moudré řeči, ale i srovnávat ekonomické, kulturní a sociální rozdíly mezi centrem a periferií, jinak ve volbách budou stále vítězit ti, kterým bude stačit pracovat s emocemi a racionalitu odsunou až někde do pozadí. Otázkou zůstává, zda mnohým politikům, i když oficiálně proti rozdělování společnosti protestují, ve skutečnosti tento stav vlastně vyhovuje.
