Ústavní soud označil za nezákonný akt vydání ruského občana J. Nikulina do Spojených států, o čemž rozhodl tehdejší ministr spravedlnosti Robert Pelikán.
Ústavní soud shledal, že rozhodnutí pana ministra, v neprospěch J. Nikulina, bylo protiprávní, protože ministr Pelikán nepočkal do definitivního vyřešení Nikulinovy žádosti o azyl. Tento případ opět poukázal na to, že politika má nad právem navrch a že řeči o tom, jak jsme si před zákonem všichni rovni, jsou zpravidla jen pohádky pro prostý lid. Když jde o státní zájem, když jde o to vyhovět mocnému, či bohatému, musí oči přimhouřit i „právní stát“, což je sice možná pochopitelné z pohledu vládnoucí oligarchie, ale u těch, kteří věří, že spravedlnost platí pro všechny, vyvolává účelové porušování zákona zajisté pocit bezmocnosti. Případ Nikulin ovšem není prvním podobným příkladem a asi ani posledním.
Čtenáři si jistě vzpomenou na kauzu katarského prince Sáního, který byl nepravomocně odsouzen za sex se školačkami na dva a půl roku vězení. Poté do případu zasáhl tehdejší ministr spravedlnosti Němec, který povolil Sáního návrat do jeho domoviny s podmínkou, že si trest vykoná ve své vlasti. Sání však byl po dvou dnech propuštěn a z nějakých nepochopitelných důvodů zrušila ČR i mezinárodní zatykač, který omezoval Sáního aktivity mimo území Kataru. V tomto případě se mluvilo nejen o politických tlacích ve prospěch hříšníka, ale i o hmotné zainteresovanosti exministra Němce. Jak je u nás ovšem zvykem, tak vše vyšumělo do ztracena a nikdo nebyl za tento poněkud nestandartní postup potrestán. Na těchto dvou výše uvedených případech lze dokumentovat, jak si náš stát pohrává s právem, kdy v případě Rusa - Nikulina jsou práva obviněného krácena, kdežto v případě člena vládnocí rodiny z bohaté monarchie došlo naopak k Sáního zvýhodnění.
V médiích se často mluví o důvěře lidí v právní stát, propírány jsou různé korupční a politické aféry. Na tapetě jsou zkorumpovaní úředníci, politici, či dokonce celé politické strany, ale přece jen porušování zákona ze strany státu to je jiný level. Je nepochopitelné, že si vládnoucí oligarchie zahrává s důvěrou lidí v systém, který ji poskytuje moc, ale asi to bude tím, že spoléhá na krátkou paměť voličů, na jejich apatii a důvěru v to, že je nikdo nemůže reálně ohrozit. Je potřeba ocenit odvahu Ústavního soudu postavit se státní mašinerii a dát šanci právu, byť v tomto případě opožděně. Je nasnadě, že potrestání ministra za jeho nezákonné rozhodnutí by vytvořilo pozitivní precedens, aby se takové případy již nemohly v budoucnu opakovat, aby i státní moc pochopila, že pokud se tak ráda zaštiťuje právem, tak musí právo i ctít.
