Evropou obchází strašidlo – strašidlo komunismu. Ke svaté štvanici na toto strašidlo se spojily všechny mocnosti staré Evropy – papež i car, Metternich i Guizot, francouzští radikálové i němečtí policajti. Kde je opoziční strana,
která by nebyla svými vládnoucími odpůrci vykřičena jako komunistická, kde je opoziční strana, která by opět potupnou výtku komunismu nevmetla ve tvář jak pokrokovějším opozičníkům, tak i svým reakčním odpůrcům?
Deklaroval v Manifestu komunistické strany Karel Marx – německý filosof, sociolog, ekonom, novinář a revoluční socialista, jehož myšlenky straší mnoho lidí i dnes, kdy od jeho narození v sobotu uplyne 200 let. Jeho slova aktivizovala značnou část tehdejší evropské společnosti, která začala požadovat rozšíření politických a sociálních práv na společenské třídy, kterým je doposud vládnoucí elita odpírala. Je zřejmé, že pro tuto „hight society“ představovaly Marxovy ideje ohrožení jejich prebend, a že tedy vládnoucí majetková oligarchie vynakládala veškeré své úsilí k potlačení jeho myšlenek. Názory na jeho dílo jsou často rozporuplné, ale v Západní Evropě se stále těší vysokému kreditu. Například jeden z nejuznávanějších světových sociologů Max Weber o jeho „Kapitálu“ napsal: „ Neexistuje komplexnější a sofistikovanější analýza kapitalismu“. A ani u nás, to nebylo s hodnocením jeho práce v minulosti jiné, o čemž svědčí i slova napsaná našim prvním prezidentem T. G. Masarykem, který ve své knize – Velicí mužové, vydané v roce 1926, napsal: „Marx v XIX. století byl nejgeniálnějším myslitelem. Není jednoho národohospodáře, který by se Marxem nezabýval. Sám jsem se od něho mnoho naučil. Jeho působení bylo ohromné. Marxism vynutil reformy. Sociální reformy jsou prací ideí Marxových. Na duchovní směry, politiku vlád, na vše měl marxismus vliv; …..; Marx dokazuje vědecky, že ve starších dobách žilo lidstvo komunisticky, byla rovnost a volná organizace. Stát neexistoval. Nebylo zášti, bohatství – odtud ta rovnost.; ….; Vysávání dělníků způsobuje třídní boj. Dělník odevzdává kapitalistovi nadhodnotu své práce, to má kapitalista zadarmo, z toho si buduje blahobyt.“
Kritici Marxovi nejčastěji vyčítají, že Marx za jedinou možnou cestu proměny společnosti považuje cestu revoluční a že jeho historický materialismus, tedy teorie, že bezprostředním podnětem k vlastním historickým proměnám jednotlivých typů společností (společensko-ekonomických formací) jsou postupné změny v oblasti materiální produkce (výrobních sil), které se dostávají do rozporu s původně jim přiměřenými výrobními vztahy a vlastnickými poměry, mocensky hájenými vládnoucí třídou, je chimérou, což dokládají krachem států budujících tzv. reálný socialismus. Je ovšem nutno připomenout, že většina badatelů, kteří se zabývají jeho dílem, přiznává, že tzv. diktaturu proletariátu, která by proletářskou revoluci měla provázet, zmiňuje Marx ve své práci pouze okrajově a že tato by podle Marxe zřejmě měla mít jinou formu než tu, jež zvolili bolševici po Říjnové revoluci v Rusku. Také musíme při posuzování Marxova díla přihlížet ke kontextu doby, kdy své myšlenky formuloval. Doba raného kapitalismu se vyznačovala otřesnými pracovními a sociálními podmínkami pracujících, kdy dělníci žili bez lékařské péče, bez možnosti vzdělání pro své děti v ratejnách, kdy byla velmi rozšířena dětská práce, kdy pracovní doba byla zpravidla dvanácti hodinová, kdy politická práva náležela jen úzké vrstvě tehdejších elit. Proletariát v této době opravdu většinou neměl ztratit nic více než své okovy a revoluce se jevila jako jediná cesta pro osvobození „bílých otroků“, z područí vykořisťovatelů, kteří při honbě za ziskem odměňovali své dělníky tak štědře, že odměna za jejich těžkou práci jim nestačila ani na holé přežití.
Od dob, kdy Marx psal svá vrcholná díla, se sice mnohé změnilo, ale stále existují mnohé oblasti života společnosti, kde Marxovy filozofické a ekonomické téze neztrácejí platnost. Máme sice všeobecné hlasovací právo a jiná práva politická, která vybojovali naši dědové, ale mocní a bohatí dnes ovládají politický pohyb skrze manipulaci veřejného mínění prostřednictvím svých PR týmů. Nadále jsme svědky rozdmýchávání dalších a dalších válečných konfliktů imperiálními velmocemi, za kterými stojí jejich geopolitické a ekonomické zájmy a především však pak zisky vojensko-průmyslového komplexu. Našim prarodičům se sice podařilo vybojovat mnoha práva sociální a zlepšit postavení žen ve společnosti, ale s nástupem globalizace přichází úpadek sociálního státu a oklešťování sociálních výdobytků, o jejichž zavedení se zasloužily předchozí generace. Jak jsem již uvedl výše, tak Marxovi kritici vyvozují z neúspěchu států budujících tzv. reálný socialismus, že historický materialismus, podle kterého mělo dojít k neodvratitelnému zániku kapitalismu, je teorií chybnou. Nástup robotizace a využití umělé inteligence ovšem jistě přinese významnou společensko-ekonomickou proměnu, která může byt pro lidstvo velkou příležitostí k lepšímu uspořádání světa. Možná, že to bude ta revoluce, která naplní Marxovu vizi o společnosti, kde každý bude mít možnost pracovat podle svých schopností a každému bude dáno dle jeho potřeb. Zavání to sice utopií, ale pokud si umíme představit, že všechnu fyzickou i intelektuální práci budou vykonávat stroje, že bude nadbytek zboží, tak se Marxova vize nemusí zdát až tak úplně neuskutečnitelná.
