Toníku, nepij tu kořalku. Nabádal Jaroslav Marvan Vlastu Buriana v legendárním českém filmu – Anton Špelec ostrostřelec.
Pravda, alkohol je mor, ale občas mají i muži své dny a sklenička laku na rakve se šikne. A tak, jakmile zřím leták jednoho nejmenovaného supermarketu, srdíčko radostně povyskočí při pohledu na nabídku láhve s půl litrem proslavené lihoviny Fernet Stock za lidových 109 Kč. No nekupte to, řekl by jiný filmový klasik a tak ihned vyrážím vyměnit svou hotovost za hodnotu sice zpravidla méně trvanlivou, ovšem v některých chvílích rozhodně vítanější. Sláva, zavýsknu podruhé, když vidím, že zboží není vyprodáno a hned dělám trochu místa v regálu. Doma šup lahvinku pěkně do lednice a teď jen čekám na vhodnou příležitost, aby bylo s kým se o tu dobrotu podělit.
Návštěva souseda potěší, a když tak probíráte radosti i strasti všedních dnů, tak se doušek dobré, vychlazené, hořké lihoviny náramně hodí. Ovšem lihovina zhořkne v ústech ještě více, když oko sklouzne na etiketu, kde se nenápadně krčí číslice 33 %. Ha, zase mě dostali, bleskne mi hlavou a se sousedem nevěříce zíráme na láhev tradičního nápoje, jehož výrobce tradici zjevně nectí, ale o to více se stará o to, aby jeho podnik prosperoval. Jen mám takový pocit, že tento marketingový tah může být docela kontraproduktivní, protože jen hlupák by platil hříšné peníze za alkohol stále více a více ředěný vodou. Tedy sbohem mého pohádko mládí, měl jsem tě rád, se slzou v oku na tebe budu vzpomínat, ale ty tvoje vykutálené výrobce, nemíním rozhodně podporovat.
Včera a dnes
