Direktivní metody EU k prosazení zelených cílů začínají čím dál více připomínat metody bolševiků při kolektivizaci vesnice.
Vím, že ta věta v perexu je dost přehnaná, že EU se zatím nechystá nikoho zavírat ani brát lidem majetky, ale jak vidíme používání biče k prosazování zelených cílů se EU zrovna dvakrát neštítí. Ukázalo se to i nedávno, když Evropský parlament přijal směrnici, která nařizuje zateplení všech starších budov do deseti let. Důvod – úspory energií a tedy i menší dopad jejich výroby na životní prostředí. Cíl jistě správný, ale poněkud nerealistický, a hlavně direktivní cesta k jeho prosazení je stejně zcestná jako cesta ke kolektivizaci vesnice, prováděná v padesátých letech minulého století předchozím režimem. Ano, i ta zatracovaná kolektivizace měla totiž něco do sebe. Přinesla zefektivnění zemědělské výroby, dostupnost zemědělské techniky, kterou si malozemědělci nemohli dovolit, rozvoj vesnické infrastruktury atd., ale tím, že při jejím zavádění byla použita metoda biče, a ne pobídek a postupných reforem se cíl zdiskreditoval a přínosy kolektivizace jsou proto dnes rozporovány.
Evropská unie se také chopila biče, aby prosadila tzv. Green deal, a jen tento bič, dnes na rozdíl od těch padesátých let, nedopadá na záda těch majetnějších, ale spíše těch chudých. Kritik namítne, že vlastnické bydlení je u nás nejrozšířenější, že Češi jsou tedy relativně bohatí. Jenže je tady to slovíčko relativně. Po hlasování EP o této směrnici, se na ČT střetli dva europoslanci, kteří v hlasování zaujali protichůdné postoje. Pro směrnici hlasoval pirát - pan Peksa, který zdůrazňoval přínos nařízení pro ochranu klimatu a mimochodem se také pustil do majitelů nemovitostí, které pronajímají k bydlení, a kteří podle něj neinvestují do svého majetku a problém s drahými energiemi přenášejí na své podnájemníky. V tom měl možná sice pravdu, ale pominul právě to, že u nás je nájemní bydlení spíše popelkou, že u nás stále převládá družstevní a osobní vlastnictví, ale s tím, že majitelé nejsou často žádní milionáři, kteří mají na velké investice, ale lidé, kteří si své domy postavili z dělnických platů za minulého režimu, nebo si své byty levně odkoupili ve vlně privatizace obecního bytů na sklonku minulého století a právě na ty dopadne bič nejvíce.
Pan Peksa slibuje dotace, půjčky, ale někde není možné zateplit jen fasádu, střechu a vyměnit okna, ale je potřeba udělat i další rekonstrukce, aby třeba takové zateplení střechy mělo smysl. Komunistická europoslankyně paní Konečná upozorňovala na to, že i kdyby lidé na tyto nákladné rekonstrukce měli, tak zde nejsou řemeslníci se vzděláním a praxí, kteří by takovou práci mohli odvést, že velké peníze, které se tady objeví, přitáhnou různé fušery a amatéry a kvalita zapláče. V diskusi také zaznělo, že se chystá zákaz spalování všech fosilních paliv, tedy snad mimo peletek. Pokud takové nařízení projde bude to další rána právě pro ty, jež zmiňuji výše, protože kombinace fotovoltaiky a tepelného čerpadla, které je jedinou relevantní alternativou k fosilním zdrojům stojí statisíce, možná i milióny. Znamená to taky, že naše vláda vyhodila v posledních letech stamilióny na kotlíkové dotace do nízkoemisních zdrojů, které ač by mohly sloužit, tak mají jít do šrotu.
Evropský diktát zelených liberálů má vést k zelenému ráji, ale může se také proměnit v cestu do pekel, byť provázena dobrými úmysly. Tlačí se na pilu, práská se bičem, místo toho, aby se věcem nechal čas, aby se ke změnám lidé spíše motivovalo oním pověstným cukrem. Čas prý nemáme říkají zelení aktivisté. My však máme přísloví, které říká, že máme radši dvakrát měřit, než začneme řezat a myslím, že především toho bychom jsme se měli držet.
