Když přišli nacisté pro komunisty, mlčel jsem; nebyl jsem přece komunista. Když zavírali sociální demokraty, mlčel jsem; nebyl jsem přece sociální demokrat. Když přišli pro odboráře, mlčel jsem; nebyl jsem přece odborář.
Když přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by se mě mohl zastat. (evangelický teolog Martin Niemöller).
Dnes sice u nás zatím nehrozí, že by lidé byli zatýkáni za to, že jsou příznivci, či členy komunistické strany, sociální demokracie, nebo odborů, ale když pročítám diskuse pod některými blogy tak zjišťuji, že mnoho zdejších mentorů by si to přálo a někteří by zvolili i ostřejší prostředky k eliminaci „podvratných živlů“ snažících se ve svých článcích dát najevo pochybnosti o dokonalosti dnešního ekonomicko-společenského uspořádání. Při své bohulibé činnosti se ohánějí vzletnými pojmy jako svoboda a demokracie a zřejmě si vůbec neuvědomují, že svými útoky na autory některých blogů naopak demokratické hodnoty podkopávají. Jako příklad mohu uvést kapánek hysterické výlevy na osobu Filipa Zachariáše, který minulý týden ve svém článku zapochyboval o správnosti směřování naší a americké zahraniční politiky. Takové články se tady objevují téměř denně a uvedeným „kritikům“ by zřejmě nestálo za to, aby na článek uvedeného blogera reagovali, ale autor upoutal jejich pozornost tím, že se ve svém profilu přiznal, že hodlá kandidovat v letošních parlamentních volbách za KSČM.
Blog měl slušnou čtenost i karmu, ale diskuse se stala doménou „ochránců pravých hodnot“, kteří se ovšem téměř vůbec nevyjadřovali k obsahu článku a nesnažili se argumentací vyvrátit tvrzení autora, ale zato o to s větší chutí se pustili do jeho osoby a jeho politické orientace. Přidávám několik citací, aby si čtenář mohl udělat obrázek, o co tady šlo: Fascinující. Odkud ti komunisti pořád lezou?; Při čtení jsem si s láskou a lítostí vzpomněl na skupinu bratří Mašínů a na fakt, že jejích dílo zůstalo nedokončeno; Takovej mladej a bolševik.; Komunisté cítí šanci na koalici se svým bývalým členem, dnes převlečeným Agroferťákem, a s úderkou z SPD. Tohle je jen omáčka proti tomu, co by po případných vyhraných volbách tato koalice s Českem udělala.; Od začátku do konce lež, jak jinak u bolševika; . panebože další bolševik; . Chápu, že mnoho lidí může mít k tomuto článku, či ke komunistické straně výhrady, ale paušalizace, zevšeobecňování a házení jednotlivců do jednoho pytle zavání myšlením, které rozhodně nelze nazvat demokratickým. Bloger, o kterém je řeč, vypadá mladě a je zřejmé, že se nepodílel na zločinech padesátých let, nevítal v roce 1968 ruské tanky a dokonce ani nedělal kariéru v SSM, což mnohé naše politické a ekonomické špičky neminulo.
Možná to někoho překvapí, ale ani KSČM není až tak úplně ideově homogenní strana, jak se na první pohled může zdát. I zde se střetávají různé názorové proudy a k jakému pohledu na svět má blízko Filip Zachariáš nevím já, a s největší pravděpodobností, ani pánové, kteří se ho snažili dehonestovat. KSČM je legální stranou a to, že její členové mají poněkud odlišné názory na směřování naší zahraniční politiky, není žádným tajemstvím. „Ochránci“ demokratických hodnot však odmítají diskusi a každý kdo poukáže na nevyváženost naší zahraniční politiky a její závislosti na poručnictví Bruselu a Washingtonu je okamžitě označen za agenta Kremlu. Každý, kdo je znepokojen současným přílivem migrantů do Evropy dostává nálepku rasisty, či xenofoba. Každý, kdo si dovolí kritizovat chyby současného systému je označen za bolševika, či anarchistu. Pevní ve své víře tito bojovníci píši naopak ódy na tendenčně zaměřená dílka, podle kterých nejspíše i za výskyt rýmy v Dolní Lhotě mohou agenti Moskvy.
Již ve starověkém Řecku se potvrdilo, že střepinový soud a ostrakizace některých lidí s odlišnými názory a snaha označit je za škůdce společnosti nemusí být vždy vedena ušlechtilými úmysly, ale že, prostřednictvím manipulace, může sloužit některým jednotlivcům, či skupinám v jejich snaze upevnit si své mocenské postavení, nebo si jen trochu opečovat své ego. Blogy vyjadřující se k aktuálním společenským a politickým problémům nemusí být vždy perlami žurnalistiky a jsou jistě ovlivněny názory jejich autora. Diskuse pod nimi by však měla sloužit k věcným postřehům, připomínkám, či kritice, ovšem kritice podložené relevantními argumenty. Trefovat se do osoby autora je ubohé, a pokud jeho oponentům argumenty chybí tak jen přiznávají, že tento by mohl mít pravdu a oni jsou těmi, kteří se snaží o manipulaci a neférové jednání. Kádrovače a nálepkovače v internetových diskusích samozřejmě nelze srovnávat s těmi, kteří v minulosti označovali své oponenty žlutými hvězdami, červenými, či růžovými trojúhelníky, ale je pravdou, že právě i oni pomáhají vytvářet podhoubí z nehož vyrůstá nesnášenlivost a netolerance.
