„Zítra k nám přijede moje maminka, miláčku…“

Je to oznámení o blížící se potenciální jaderné či meziplanetární katastrofě nebo jde o zprávu milou? „Sekla se Vám pumpa“ hrůzou nebo radostí?

Tchýně a uzený – nejlepší je studený. Ovšem najdou se i výjimky. Zejména třeba tehdy, když mezi Vámi leží větší vzdálenost. Pak můžete být s tchýní i kamarádi…

A to je právě dost dobrý důvod k tomu, že je možné s tchýní vycházet celkem přátelsky. V mnoha případech to samé platí o vztahu s tchánem. Ani jednomu nemusí jít tak o to, že jste jim od nich „odvedli jejich dítě“ jako o to, že žijete prostě jinak. To je ale problém mezigenerační. Každý uznává jiné hodnoty, každý má svůj styl života, přes názory na kulturu přes politiku po výběr ponožek.  Důvod k hádce se najde vždycky, když se chce. Ovšem co za hádkou nebo rozporem vlastně leží? V řadě případů to bude třeba jen závist, že jste dokázali udělat věci tak, jak se jim nepodařilo. A je zcela jedno, jestli je to díky Vašemu vlastnímu přičinění nebo štěstí.

"To náš syn by nikdy tak nestrádal, kdyby si nevzal Tebe" případně "To naše dcera by nikdy tak nestrádala, kdyby si nevzala Tebe“ neboli „NIKDY“ nebudete dost dobří pro jejich dítě. I přesto, že si s jejich dítětem rozumíte a žijete už pár let tak, že by Vám mohli oni sami závidět.

Nejhorší je, pokud jsou na tom obě stany diametrálně odlišně ve financích. Můžete být chudáček, co si vzal někoho z bohaté rodiny nebo naopak – jste z bohatších poměrů a vzali jste si někoho z méně movitých poměrů.  To vždycky bude vyvolávat problémy. Od „Vy nám nic nedáte“ po „Proč bychom Vám měli dávat my, když jste se mohli také postarat“.

Když k tomu připočítáte, že Jste politicky orientovaní doprava a „oni“(tchán/tchýně) doleva a každé setkání řešíte, jestli bylo za komunistů líp nebo hůř, je to neřešitelné do skonání světa.

Když nemáte nic společného, mohou to ještě zachránit vnoučata. Ovšem i tady se dá dost „pohořet“. Vaše výchova jim nebude připadat dobrá a stejně tak nebude občasná převýchova Vašich děti po chuti Vám.

Je vůbec nějaké řešení? Pokud bydlíte v jednom domě nebo vesnici, půjde to těžko.  Když je to v rámci jednoho města a Vy k nim nebo oni k Vám dorazí za pár minut, taky to nebude jednoduché.

Ideální je vzdálenost nad 100 km. Popřípadě menší, když je obtížné dojet vlakem, autobusem nebo není k dispozici automobil. V případě, že Vaši „tcháni“ jsou tímto prostředkem vybaveni, je ideální vzdálenost od 100-150 km více.  A pak četnost návštěv se může ustálit na nějakých 3-4x za rok, vždy na den-dva nebo víkend. To bohatě bude stačit na všechno, co se stihnout dá i když to nechcete.  I „psychická léčba“ po skončení návštěvy je pak kratší a snazší. Pak můžete konstatovat, že s tchýní/tchánem vlastně nemáte zásadní problém a oni koneckonců s Vámi také ne.

Já versus tchýně a tchán? Nemám problém…  Jednak jsou hodně daleko a vidíme se párkrát do roka a pak – mám jejich dceru rád, tak co bych pro její spokojenost v tomhle směru  (občas) neudělal... Vždyť jsou na tom mnozí mnohem, ale mnohem hůř…

P.S. UPOZORNĚNÍ: Všechny osoby, zmíněné v článku, uváděné situace a názory jsou fiktivní a smyšlené. Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami a realitou je ….čistě náhodná… Jak taky jinak, že?