Dostali přidáno. Co bylo- bylo, ale asi je všechno ještě jinak. Obzvlášť, když to přiznají sami ti, kterých se to týká… Sice ne přímo, přesto otevřeně...
Před pár dny jela jedna známá vlakem z Kolína do Prahy. V kupé s ní sedli dva muži. Sama známá se k tomu, co vyslechla, staví tak, že snad by bylo lepší o tom nemluvit, ale dala mi souhlas, napsat o tom tenhle článek. Není to tedy můj zážitek, ale jde jen o zprostředkování.
Po chvilce rozhovoru oněch dvou pánů, kteří prý se chovali, jako by v kupé byli sami, prý zalitovala, že si nevzala diktafon. Prý by to stálo za to. A co údajně vyslechla? Oba pánové byli lékaři z nějaké pardubické nemocnice. A cestovali na konferenci nějaké farmaceutické firmy kamsi daleko, neboť prý oba mířili na letiště v Praze. Údajně si libovali, že všechno je zaplaceno a oni tak mají prima výlet s plným servisem. Následně prý začali rozebírat svoje zaměstnání a postupy. Zejména ty, který nesouvisely s pacienty. Předháněli se prý v tom, co kdo píše za diagnózy podle sazebníku pojišťovny, které jim vynesou vyšší body a tím větší peníze. Padla i zmínka o to, že nějaký „žlučník“ se ani nevyplatí zvednou tužku, jak mizerně je ohodnocen, coby diagnóza a spojené úkony. Že prý je lepší, když se na první místo napíše ta „nejdražší“ diagnóza, která pak řídí celkovou odměnu v bodech. Zkrátka že je nutné si diagnózu nezávisle na pacientovi vybrat a pokud není žádná z nich lukrativní, je nejlepší pacienta poslat jinam. Pak se jeden na druhého vytahoval, že má dvě smlouvy a když dělá 14 hodin, 10 hodin napíše na jednu smlouvu a 4 hodiny na druhou smlouvu, čímž má pak všeho víc, i dovolené…
Když mi tohle známá popisovala, vzpomněl jsem si na případ vlastního syna, kterého se zraněnou rukou ze školního tělocviku poslali raději rovnou z polikliniky v Pardubicích trolejbusem na druhou stranu města bez doprovodu a nějakého předošetření, i přesto, že mu ještě nebylo 18 let.
Ovšem rozhovor prý dál pokračoval grandiózně. Páni doktoři se začali trumfovat tím, jak se komu co nepovedlo a jak se z toho dostali. Jeden se snad chvástal tím, že jeho pacientovi skoro museli (nebo nakonec skutečně museli) amputovat nohu, kterou mu „sežral“ zánět, vzniklý tím, že při operaci nohy nějak méně šikovně instaloval šroubový spoj, přičemž se poškodil závit šroubu, kolem kterého se udělal poté zánět. Při prošetřování se pak prý jen uvedlo, že to byla nečekaná komplikace vlivem špatného zdravotního stavu pacienta…
Ať už rozhovor pokračoval jakkoliv, myslím, že není nutné dál cokoliv zprostředkovaně popisovat. Dotyčná známá z celé cesty ve společnosti oněch „doktorů“ byla silně rozrušená. Pokud žertovali, byl by to hloupý způsob zábavy. Ale osobně si myslím, že šlo o realitu jejich „všedních dní“. Prostě, tak jako odflákne servis opravu Vašeho auta a spíš udělá další a vetší škodu nebo vymění něco, co není potřeba, ale udělá to proto, že oprava pak „hodí lepší prachy“, tak takhle to nejspíš chodí i v některých nemocnicích... A že jde o lidi? No a? Když jim stát blbě platí, ať za to někdo trpí…
P.S. Fakt jen lze litovat toho, že rozhovor nebyl nahraný na diktafon. Ale třeba se to tímhle článkem donese někomu, kdo ty dva „výtečné a poctivé lékaře“, cestující 29.3.2011 z Pardubic do Prahy na letiště Ruzyně, zná a třeba je za to někdy budoucnu „pochválí“.
