Tak se u nás zase stojí fronta. Na koryta.

Pak prý, že fronty jsou u nás prý minulostí. Ale kdeže, naopak. Máme zcela nové a nekonečné fronty. Na koryta a trafiky. A také ty, co jim ne každé koryto připadá dostatečné.

„Je tu ještě někdo, kdo by rád nějaké vládní koryto nebo členství v nějakém orgánu či organizaci zakusil?“ Tak tahle věta by mohla znít a zní v našich politických kruzích téměř denně. Už pomalu každý, kdo se v blízkosti vlády vyskytl a ještě se vyskytnout chystá, se na nějakou tu funkci, křeslo nebo trafiku automaticky třese. Proč být hloupý a nebýt na pár měsíců – byť neúspěšným ale přesto – „čuníkem u plného koryta“. Peníze, informace, kontakty… to všechno se může hodit. Komukoliv. Ať už nějakému náměstkovi nebo rovnou ministrovi.  Ještě že dějiny posledních let se zřejmě do učebnic dějepisu v nějakém hlubším popisu nedostanou. Jména se střídají jako na běžícím pásu a úspěchy, ty skutečné, se nekonají.

Přesto se všichni cítí jako Přemysl Oráč, v domnění že vyorali kvalitní a nezapomenutelnou stopu v dějinách našeho státu, situace je jiná. Tak, jako kdysi za minulého režimu rozhodoval zedník nebo šatnářka o nějakém inženýrovi, doktorovi… o inteligenci, bez vlastní inteligence, jen za dopomoci strany a vlády, tak dnes chemik rozhoduje o financích nás všech, archivář a nevoják velí armádě, multimilionář a podnikatel rozhodoval donedávna o práci a sociálních věcech, školství vládne bachař, kulturu řídí družinářka, zemědělskou politiku dělá hasič, vnitro řídí taxikář a dopravu sociální pracovník. A aby to byla pořádná parodie, celému tomu ansámblu šéfuje předseda kulturního výboru SSM, vedoucí Brigády socialistické práce a kandidát KSČ.

Tihle všichni si svoje koryta pracně vydobyli poctivou prací, aby mohli - jako kdysi ten zedník, svačinářka a uzenář, co rozhodovali o jednotlivci – rozhodovat o celém zbytku českého národa.

P.S. A ve frontě stojí jistě mnozí další, kvalitní a inteligentní, potencionální zájemci, co chtějí zodpovědně a poctivě vládnout masám v příštích dnech a měsících.