Společenské normy a pravidla – přežitek nebo nutnost?

Rozhodování, zda je či není něco slušného, vhodného nebo ne vhodného se přestalo nosit. Ve jménu demokracie to ani jinak dopadnout nemohlo.

Nemyslím si, že společenská pravidla a normy by měly úplně přestat platit. Bez nich degraduje úroveň lidské společnosti na něco horšího, než byla prvobytně pospolná společnost. Tedy dobu, kdy vítězila síla a brutalita. Rozdíl je jen v prostředcích, které plní účel. Kyj a svaly dnes nahradily peníze a konexe. 

Zabít někoho bylo otázkou přežití tehdy a dnes to mnozí berou stejně. Nezabiješ - budeš zabit. Neokradeš - budeš okraden. Nepodvedeš - budeš podveden. Nepodrazíš ty někoho, podrazí on tebe. To jsou dnešní normy a pravidla. Zákony, obecně platné normy společenského chování i chování společnosti jako takové se řídí jen jediným pravidlem. Silnější vyhrává. Silnější znamená bohatší, krutější, bezcharakterní, …

Úcta, slušnost, loajalita, spravedlnost, čestnost… to jsou prehistorické vlastnosti. Přežitky, jejichž vyznavači nemají šanci v dnešním světě a společnosti přežít. Zabít pro hrst drobných nebo pro uspokojení svých potřeb a chutí? Kdysi ojedinělé případy, dnes nic neobvyklého.  O okradení, podvedení, či jen získání nějaké výhody nemluvě. Je zcela jedno, jestli se to děje ve jménu někoho imaginárního nebo konkrétního. Výmluvy na nějakého boha nebo na pověření a za peníze? Co nejde řešit jinak, řeší se fatálně a definitivně. Rovnou a bez nějakého varování. Stačí rozhodnutí.

A všechno začalo často tím, že někdo byl proti konkrétním konvencím a pravidlům. I příklady táhly. Stačí se podívat do historie úspěšných. Často měli problémy s chováním, se školou, s autoritami, sami se sebou a nakonec se souhrou náhod stali úspěšnými. Jejich příklady inspirovaly další, i když ne třeba úspěšně.   Odchylka od společenského standardu se stala rebelií proti konvencím. A rebelie se stala synonymem pro pokrok, pro rozvoj, pro změny v dějinách.

Osobnost a demokracie je největší zdroj změn. Bohužel ne k lepšímu. Protože darebák a lump hravě vyhrává tím, že neuznává jiná pravidla, než ta svoje. Začíná to už v raném věku.  A to, co by mělo končit vězením nebo šibenicí, končí až tehdy, když konkurent sáhne po zbrani.

Účel světí prostředky. Dnes už nefunguje oko za oko, zub za zub. Dnes je to vždy o použití několikanásobně silnějšího „argumentu“. Dnes už nejsou žádná jiná pravidla a normy, které by platily na celou společnost. Dobré skutky jsou často „spravedlivě potrestány“.  Současná společnost má jednoduché pravidlo. Každý je sám za sebe a svoje zájmy.  Ti, co se tomu ještě nějak zoufale brání a snaží se být jiní, slušní, čestní a poctiví, mizí po tisících. Snaží se nijak nevyčnívat a dávno vzdali svůj boj s větrnými mlýny.  Jen doma, mezi sebou a svými nejbližšími udržují dál společenské normy, řády a pravidla.

P.S. Marně doufajíc, že jejich děti dnešní společnost přežijí a předají i svým dětem to, co za společenská pravidla a normy považovali jejich rodiče a oni sami převzali také.