Současná šikana učitelů je u nás běžným jevem.

Dříve tu byla také, ale v daleko menším měřítku. Stačilo být sígr s rodičem v komunistické straně a drobné prohřešky procházely bez významnějších důsledků pro žáka a s „tytyty“ pro pedagoga. 

Po revoluci vznikl fenomén rodiče – podnikatele, který přispívá sponzorsky škole na její provoz (či na provoz zájmů vedení školy). Rodič podnikatel tak rázem měl vedení školy „na lopatě“.  A tak stačilo nebýt spokojen se známkami své ratolesti, s přístupem pedagogů k „nadprůměrně inteligentnímu“ dítku z podnikatelské nebo politicky aktivní rodiny či jen jednoho rodiče.

Pokud dítko mělo nějaký problém, jistě na vině byla škola a tak stačilo – a dodnes stačí – zavolat ředitel či ředitelce a „přátelsky si pohovořit“. Vedení pak informovalo zlobivého pedagoga o tomto rozhovoru s doporučením přehodnocení přístupu ke konkrétnímu žáku či studentovi. Tím se ovšem vytvořil duální systém, který reformoval poctivé učitele na loutky. Řada z nich se mohla se školstvím rozloučit nebo sklapnout kufry a podřídit se.

Dnešní, veřejně řešený případ střední průmyslové školy je jen malinkou špičkou ledovce toho, co se ve školství ve velkém děje. A jestli máte pocit, že nějaký ministr nebo ministryně školství s tím něco udělá, pak jste naivní. Představte si školu, kam chodí dítě politického bosse, nebo velkopodnikatele či rovnou miliardáře. Užitečnost takového rodiče si všechny školy - tedy jejich manažeři -  uvědomují a tak klidně i obětují nějakého toho pedagoga a případ zametou pod koberec. Pokud by škola měla přijít o desítky či stovky tisíc sponzorských příspěvků nebo by vedení školy v osobě ředitele či ředitele mělo nějak přijít o výhody, plynoucí od dobromyslného a štědrého rodiče, VŽDYCKY bylo, je a bude preferované nejméně bolestné řešení. Tedy obětováním nějakého pedagoga, co nemá pochopení…

Když nepomůže „domluva“ řediteli se slibem, že toho hošíka či slečnu, kteří jsou jinak hodné a poslušné děti, doma potrestají zákazem účasti na dovolené v Karibiku nebo krácením měsíční apanáže o deset tisíc korun, je na řadě strana síly. Co je strana síly? No třeba naznačení, že onen vzpurný a odbojný ředitel/ka by už brzy nemusela být na svém místě a pár let by o práci nemusel/a zavadit. A od náznaků pak nemusí být daleko k realizaci. Vždyť peníze a moc v rukou „správných lidí“ umí slušně změnit osud nějakého chudáčka, co nemá pochopení pro kreativitu podnikatelova či politikova dítka.

Že tu maluji čerta na zeď? Jsem z učitelské rodiny a už za minulého režimu se podobná věc mě osobně na střední škole přihodila. Dodnes ji beru jako velkou křivdu, ale dostalo se mi po letech částečné satisfakce. Nemám iluze o tom, jak to chodí dnes, když sílu strany nahradila síla moci a peněz. Konečně – dokážete si představit, že by bylo poškozeno dobré jméno podnikatele, politika nebo školy jen proto, že pedagog byl v právu a skutečně byl šikanovaný? Vzpomeňte na film Vratné lahve!

P.S. A z takových živějších, mladých lidí dne jsou vlivní podnikatelé, mafiáni, politici, předsedové politických stran, ministři… známých jmen a velkou mocí. A i oni mají „hodné a inteligentní“ školou povinné nebo už studující děti,… budoucí politiky, podnikatele, mafiány… ministry, možná i prezidenty…