Jaká je pravděpodobnost, že se jako občan ČR stanete obětí trestného činu, za jehož spáchání nebude nikdo potrestaný a jediným, kdo bude trpět, budete právě vy?
Podvedení, okradení, přepadení, znásilnění, ublížení na zdraví, zabití, vražda… Co na Vás „vyjde“? V České republice bylo údajně v roce 2013 zaznamenáno 325 366 trestných činů (mimochodem prý nejméně od roku 1993). Kolik jich zaznamenáno vůbec nebylo? Přibližně každý 30tý člověk, včetně novorozenců a batolat se stal obětí nějakého trestného činu v roce 2013.
Přesto, že počet činů prý klesá, stoupá evidentně agresivita a brutalita zlodějů a násilníků. Co dodává na atraktivitě trestným činům? Je to tato společnost! Společnost, ve které díky trestnímu právu a výhodám věznění v našich nápravných zařízeních se vyplatí být „ten špatný“.
„Neokradeš – budeš okradený, neublížíš – bude ti ublíženo, budeš poctivý a čestný – trest tě nemine“. Tak to dnes u nás funguje. Advokátů je mnoho a soudců málo. Když bude soudců ještě méně a přibude advokátů, šance na vyhnutí se trestu se opět zvětší.
Stoupá počet přepadení všeho druhu. Kde jsou ty doby, kdy třeba loupežné přepadení bylo něco neobvyklého. Proč? Protože vyhlídka na to, že šance na dopadení je menší a proto, že je větší šance si zaplatit advokáta, co za ukradené peníze udělá všechno, aby „z toho“ obviněného vysekal… Tak třeba proto.
A když už se nedopatřením stane, že je zločinec chycený, odsouzený a nastoupí trest, není to pro něj žádný psychologický problém. Práce ve vězení s tím, že se zaplatí náklady na věznění, je minimální. Ve vězení má veškerý komfort., který naprostá většina kriminálníků nikdy za vlastní vydělané peníze mít nebude, včetně lékařské péče, kultury, sportu… a ještě je vlastně chráněný před okolním světem.
Takže tu máme dvě skupiny, jejichž agresivita a brutalita, bezohlednost a cíle jsou velmi dobře zdůvodnitelné a funkčně ověřené. Velké ryby se ze všeho vždy dostaly. Ať už to byly ryby z politického nebo podnikatelského rybníka. Buď utekly daleko nebo nakonec nebylo nic prokázáno a byly obvinění zproštěny. Možná že některým i za to pak byla vyplacena slušná odškodnění.
Ty malé rybky, co kradou na pumpách benzín, vykrádají auta, přepadávají v obchodech, bankách, na poštách a přepadávají i jiné lidi kdekoliv – ty nemají moc co ztratit. Podle hesla: „Zavřít můžou - pustit musí“ se už dopředu vyrovnají s tím, že když je chytí a dostanou třeba 5 let, po dvou a půl roce budou za dobré chování venku a můžou pokračovat v tom, co umí a v čem se ve vězení zdokonalili díky kontaktu s jinými, jim podobnými. Když denně slýchám, že jde již o 5x-7x-10x odsouzeného, napadne mě pokaždé, jak slabé je právo, jak naivní je soudce a jak dobrý je právník, když už je dotyčný takový úspěšný recidivista.
Samostatnou kapitolou jsou devianti. Nedávný případ, kdy lékař souhlasil s propuštěním pacienta s odůvodněním, že je „vyléčený“ a on během pár hodin dokázal zničit nevinný lidský život, není ojedinělý. Přesto – podle práva se stalo všechno korektně.
Otázka tedy zní: „Co se musí stát, aby se slušný člověk nebál v téhle zemi žít?“ Co musí být impulsem, aby se právo přestalo ohýbat podle výše honoráře advokáta a vězení se stalo symbolem skutečného trestu?
P.S. Musela by skončit dnešní demokracie. To je odpověď. Demokracie podle Václava Klause a ostatních, kteří si dokáží každodenně vysvětlovat tohle slovo po svém – tedy demokraticky.
