Sbohem, mé drahé, už hóóódně předražené…Chorvatsko!

„Oškubat do posledního peříčka slepičku, co léta nesla zlatá vajíčka“, to je letošní chorvatský záměr s turisty. Jinak se to nedá ani nazvat… Proč?

Léta jezdíme do stejné destinace v Chorvatsku. Jsme už stálí a staří dobří hosté a milujeme čistotu zdejšího moře. Krajina je sice chudá v Chorvatsku všude skoro stejně. I poloostrov Pelješac, kam jsme jezdili, ale není se čemu divit. Hodně to připomíná vtipy o jižních národech, kde v létě nepracují a v zimě tančí. Chorvaté 8 měsíců nemají do čeho „píchnout“ a pak za 4 měsíce turistické sezóny chtějí mít tolik „vyděláno, aby mohli dalších 8 měsíců „tančit“. Na úrovni Němce nebo Francouze. To je odpověď na otázku „Proč?“.

Ovšem letos si to s tím „vyděláváním“ už opravdu „pohnojili“. Jen pro ilustraci - v roce 2002 stál „kopeček“ (oproti letošku tenkrát dvojnásobně velký kopeček) zmrzliny 3 Kuny. Benzín se pohyboval kolem 7 Kuna za litr a Euro bylo za 30 Kč. Čili Kuna byla za necelých 4,30 Kč.  Letos poctivě oškrábaný kopeček zmrzliny byl už bez skrupulí za 7 Kuna a litr benzínu za 11 Kuna. Kilo vodního melounu za 4 Kuna, kilogram broskví za 15-18 Kuna, okurky, rajčata… 10 Kuna za kilogram a hroznové víno pod 20 Kuna za kg nešlo. Mléko, sýr, jogurt, salám, pečivo… to všechno za ceny o 30-50% vyšší, než u nás  Jedinou, možná srovnatelnou položkou bylo klasické máslo. To vyšlo v obchodě po přepočtu na 38 korun. Zkrátka - kdo nechtěl být za „paštikáře“ a myslel, že bude nakupovat potraviny na místě, asi zaplakal.

Stejně se zvedly poplatky za služby. Například hodina parkování v Dubrovníku byla za 25 Kuna! Nabídka nějakého časového pásma za rozumnou cenu neexistovala. Jen hodinová sazba. Za stovku na hodinu neparkujete ani ve Špindlu. Stejně ceny za vstupné kamkoliv připomínaly spíše fakturu za koupi Karlštejna. Za 70 Kuna jste se jako my mohli projít po necelých dvou kilometrech jakž-takž schůdných hradbách ve Stonu. Bez průvodce, bez informací, …bez čehokoliv. Zřejmě cena za umožněnou námahu a výhled - již - na muzeum soli, kde mimo hlavní brány s vozíkem soli a pytlíky se solí ke koupi coby suvenýr nebylo zhola nic a ani jste se nic nedozvěděli. Ovšem za pouhých 40 Kuna…    

Máte loď a jezdíte s ní do Chorvatska a ušetříte za ubytování? Asi také ne. I ceny v tomto resortu poskočily. Jediné pozitivum byla dobudovaná dálnice až kousek před Ploče. Ovšem i cena za jednu cestu po celém úseku (222 Kuna) není právě z nejmenších. Že si cestu vybíráte po staré silnici? Tak to je ještě lepší chuťovka. Všude je omezení rychlosti na 40 km/h. Oni totiž místní rádi také šetří ale dost u toho pospíchají… A tak se policie činí. Radary jsou nemilosrdné. Hlavně k cizincům. Domorodec vás vytroubí, vybliká, zahrozí, předjede přes plnou i v obci… a co na to strážci zákona?

Letošní Chorvatsko mělo ještě další unikát. Pršelo. Ale nebyl to jen obyčejný déšť. Průtrže mračen klidně trvaly několik hodin. A opakovaly se i několikrát denně. Pršelo v noci, pršelo ve dne. Teploty byly kolem 25 stupňů, naštěstí moře bylo teplé stále.

Všechna ta negativa se ukázala už letos. Turistů razantně ubylo. Hotel v Trpanji, který praská va švech, měl dost volných pokojů. V restauracích nebyli hosté a když, tak cumlali vodu či kávu. No bodejť ne, když za obyčejnou pizzu mnohde chtěli 55 Kuna. Nejmarkantněji to bylo vidět například v poledne. Vloni na stejném místě na Korčule nebylo volné místo u stolů na celé promenádě. Letos v pravé poledne posedával a postával personál nejedné restaurace u prázdných stolů a snažil se „lovit“ zákazníky. Celkem bez úspěchů. Z Orebiče na Korčulu jezdívaly dva osobní parníky. Letos jen jeden. I ten asi bude po letošní sezóně ztrátovější, než kdy byl. A tak jeden parník nahradil člun pro 15 osob. Za stejnou cenu, samozřejmě.

Říkáte si, že když stouply ceny, stoupla i kvalita a množství služeb. No, myslet si to můžete, ale spíš se služby ještě zhoršily. Nervozita z nedostatku turistů a malého zisku z předražených služeb a zboží byla ve mnoha tvářích prodejců dost vidět. Ale to bylo tak všechno, co z toho vzniklo.

Chorvatsko by chtělo přejít k Euru a tak se musí i ceny zvednout, aby Euro mělo hodnotu. Jenže zaplatit to mají turisté. Prostě stačí se 8 měsíců povalovat a pak 4 měsíce dojit turisty. Ti němečtí, francouzští a rakouští už to pochopili a svoje těžce vydělané Eura utratí tam, kde za ně dostanou, co jsou zvyklí. A že to jako názor bylo slyšet na každém rohu… I pro uřvané a věčně popíjející Poláky místní alkohol přešel s cenami do pásma, kdy je lepší si všechno pití dovézt z domova. Ono 0,5 litru místního piva (značka „Ožu“ nebo „Karlo“) v lahvi či plechu za 8 Kuna v obchodě a za 20 Kuna v restauraci vyjde už víc, než jen draho. A víno, kterého se tu pěstuje čím dál více? Od patoku za 16 Kuna od litru po litr od kvalitního, domácího „velkoproducenta“ za 50 Kuna… Litr vína za 185 korun???

Jediné, co nezdražilo, je moře. Krásné, čisté a pro všechny. Bohužel, to situaci nezachrání. Je jen otázkou, jak dlouho ještě bude trvat, než bude špinavé a páchnoucí… Při tom všem, co do něj všichni místní – bez čistíren odpadních vod – pouštějí.       

P.S. A my se buď vrátíme ke stanům, paštikám a zásobám na celý pobyt, nebo prostě Chorvatsku dáme sbohem. Rozhodně nebudeme jediní.