Říkáte jí „miláčku“ a ono jí to štve?

"Miláčku, beruško, kočičko, kotě, lásko, drahá, žabičko…" nesnáší, když jí neříkáte jejím skutečným jménem? Proč to muži dělávají? Aby nedošlo náhodou k omylu v oslovení?

„Ááách lásko, Jsi úžasná. Kočičko, nechceš ještě…?“ nebo „Áááách Jano, Jsi úžasná. Janičko, nechceš ještě…?“ Stejná situace, jen namísto jména používá Váš partner náhradního. Možná to znáte, možná s tím zápasíte. Už léta Vám neřekl Vaším jménem a stále používá takové univerzální oslovování? Někomu to nevadí a naopak si takových zdrobnělých náhrad za své jméno užívá. Ovšem pokud to někomu vadí, proč to tak je?

Žena v tom může vidět Vaši snahu o to, aby ji muž nááááhodou neoslovil v nějaké důležité chvilce zcela jiným jménem. Může to považovat za mužské řešení, jak neplést jména, když ho třeba podezřívá, že jí zahýbá. Klasická filmová situace, kdy v milostné scéně muž ženu oslovuje cizím jménem. A hned je tu drama. To je ale film. Ne realita.

V té to může ale být i úplně jinak. Používání oslovení jako: kočičko, lásko, miláčku… také mohou být používána Vaším partnerem proto, že pro Vás takové, podle něj pro Vaši osobu vhodné oslovení, považuje za to nejdůvěrnější.

Vždyť když pominu nejrozšířenější zájmeno „vole“, oslovujeme se běžně a převážně křestními jmény. Jak mezi kamarády a přáteli, tak i v soukromí. Kdekoliv a kdykoliv. Křestní jméno je křestní jméno. Pokud chcete s použitím křestního jména dát najevo nějaké city, můžete použít jeho zdrobněliny.  Janičko, Ivanko, Karličko…ale asi nevystihne Váš vztah k oslovené osobě.  Když budete chtít svůj vztah nějak zdůraznit, zcela jistě použijete nějakého hezkého zájmena, jako miláčku, lásko…

I macecha v Mrazíkovi říkala Nastěnce (v případě potřeby zdůraznit vztah k nevlastní dceři) „ty zmije jedovatá“… Nějaké: „Nasťo“ prostě nemá šanci vystihnout hloubku vztahu.

A tak vězte, že když Vás partner oslovuje jinak, než Vaší skutečným křestním jménem, není to proto, že by ho nevěděl nebo záměrně, aby se nespletl. Jen se pokouší dát Vám najevo, že Jste pro něj – na rozdíl od těch, kterým jejich jménem říká – daleko, daleko důležitější.

P.S. Jedinou výjimku tvoří pojmenování intimních partií. Nazvat „mužskou chloubu“ nějakou „žížalkou“, „mrtvolkou“, „pindíkem“… je v dobrém vztahu zakázáno samo od sebe. Pak hrozí, že z ranního „broučka“ nebo „včelky“ se do večera stane velký kus hovězího, chovaného na mléko.