„Služba vlasti“ v armádě nemůže být dobrovolná. Jinak by to zase byla ta stará, známá, „dobrá demokracie“, čili bordel na kolečkách. Kde si každý - jak v tomto státě je běžné - dělá, co chce.
Od doby, co se zrušila vojenská povinná služba, jsme státem chcípajících, poloinvalidních lemer, které nejsou schopné se samy postavit na vlastní nohy a koukají, jak se kde přiživit. Možná Vám to přijde jako silná slova, ale podívejte se na ty, co vojenskou službou neprošli.
Říkejte si, co chcete, ale téměř každý mladý muž, který si prošel základní vojenskou službou, se do civilu vrátil jako dospělý muž, nezávislý na své mamince, schopný samostatného života, práce, myšlení… A to všechno už v nějakých 20-ti letech.
Dnes tu máme samé chcípáčky, co se sami ani neobstarají, zvyklé na „mama-hotel“, muže, co neumí rozhodnout, muže, kteří jsou všechno, jen ne muži. Umět si uvařit, vyprat, vyžehlit, něco opravit, poslouchat příkazy nadřízených nebo jen uznat autority, dokázat se vypořádat s nepříznivými podmínkami, … kdo to dnes z dnešních dvacátníků, pětadvacátníků, třicátníků a bohužel i pětatřicátníků dovede?
Ano, armáda a služba vlasti sebrala ze svobodného mladého muže života dva roky. Ale naprosté většině mladých mužů vojenská služba prospěla a dokázala z chlapečků a mazánků udělat opravdové muže. Vždyť se dnes podívejte – třicetiletí bydlí doma u maminek. Když by se měli začít starat o rodinu a vést normální život, tedy pracovat a být vzorem svým dětem, jsou v koncích. Nejsou zvyklí na samostatnost, nejsou zvyklí rozhodovat a už vůbec nejsou zvyklí být za něco zodpovědní.
Nechci polemizovat o tehdejších kvalitách vojáků z povolání, ale i sebeblbější „lampas“ svou blbostí mohl vojákům ukázat, jak by to vypadat nemělo. Když na kvalitu vojáků z povolání poukazují ti, co na vojně nebyli a melou jen o demokracii a různých svobodách, přesně tyhle typy bych chtěl vidět, jakým přínosem pro společnost jsou.
Všichni si zvykli na „demokracii“ a mají tohoto slova plné pusy. Ale když pak takového „mektajícího lemru“ zaskočí nějaké vážná událost, hledá provaz a větev. Protože se k situaci neumí postavit čelem a řešit jí jako skutečný muž. Kdyby tu - nedej bože - vznikla situace jako na Ukrajině, tyhle krysy by první opouštěly loď a volaly po armádě.
Dva roky je příliš dlouhá doba, ale pár měsíců – půl roku by jistě dokázalo mnoha mladým mužům ukázat, co slovo muž znamená. A výmluvy že jde o peníze a ztrátu času?
P.S. Nemyslím, že by to nešlo řešit. Problémem bude jen a jen to hloupé a všemocné slovo, kterého se chytají především ti, co ho zneužívají. To slovo je Demokracie. Tedy dělat si co chci bez zodpovědnosti a smyslu pro vše skutečně správné.
