Nikoliv se slušností ale s agresivitou dojdeš nejdál. Agresivita je nový životní styl, co letí. Kdo na ní nemá žaludek,, ať se jí klidí z cesty. Mohl by lehce přijít k úrazu. Že přeháním? Ani ne…
Nejste patřičně agresivní? Máte smůlu. Ve společnosti pro vás začíná být „konečná“. Kdysi to byla drzost, co dokázalo nadzvednout ze židle. Dnes už drzost má novou dimenzi a jméno. Je to agresivita.
Kdysi „drzost“ byla odseknout, vzít si něco bez dovolení, porušit nějakou společenskou normu… Drzost se ale postupně po změně režimu změnila v normální chování. To, co byla kdysi nemyslitelná drzost, je dnes běžná agresivita. Stačí se rozhlédnout a příkladů najdete bezpočet.
Například v sobotu jsem jel autem ca 70 km a za těch 70 kilometrů jsem se mnohokrát o výše uvedeném přesvědčil. Agresivita za volantem v podobě porušování těch nejzásadnějších pravidel (předjíždění přes odbočovací pruh v protisměru a dvojitou plnou čáru rychlosti přes 100 km v hodině už je skoro běžné, pokud na to máte „koule“) je naprosto běžná věc. Když jsem pak zastavil na červenou u Poděbradského kruháče v opravě a podíval se do zpětného zrcátka, nevěřil jsem svým očím. V autě za mnou si muž za volantem se dvěma ženami (jedna jako spolujezdkyně a jedna vzadu sedící) společně připíjeli bílým vínem, které kultivovaně nepili z lahve 0,7 litru. Oni měli s sebou skleničky na víno! A aby to nebylo až tak obyčejné čekání na zelenou, stihli i společné selfie. Samozřejmě při přípitku. To že lidé řídí pod vlivem alkoholu, který pili před jízdou, už není „in“. Tahle trojice pila rovnou v autě. A jistě ne jen při stání na červené.
Přemýšlel jsem o tom, že takové a podobné lidi, kteří oplývají „samozřejmou“ sebejistotou patrně by normální člověk chtěl potkávat spíše ojediněle. Ale hned po pár metrech mě na padesátce předjel obrovský Mercedes a to před příčné pruhy na silnici ještě mi dal najevo, že bych mu měl uhnout z cesty. O těch co Vás vytroubí, že nepředjedete kombajn, když nevidíte do protisměru a ještě jim neuděláte místo, aby se mohli zařadit před Vás, když zjistí, že manévr nedokončí, protože se proti vynořil, kamion by se asi dalo napsat mnohem víc. Ale vadí spíš jiná věc.
Agresivita takových lidí už došla tak daleko, že pokud byste je chtěli jen upozornit na jejich „neslušné“ počínání, můžete sami přijít jejich rukou k úrazu. Protože nevíte, čeho je takový agresivní jedinec (nepíši záměrně „člověk“) schopen. Pocit své nadřazenosti nad ostatními je pro ně téměř určitě drogou. Ukazují to i naši politici a podnikatelé a to motivuje i další k podobnému chování. Místo toho, aby se zalekli, že je někdo vidí a může je chtít byť jen pokárat či upozornit, že „takto ne“, vyjedou na Vás s velkou agresivitou a budou Vás zastrašovat, vyhrožovat nebo Vás rovnou napadnou.
Začátky téhle agresivity přitom vypadaly spíš jen jako rebelie a mnoho lidí možná inspirovala Sharon Stone ve svém nejznámějším filmu, kdy na upozornění, že „zde se nekouří“ poté, co si zapálila cigaretu, reagovala otázkou, co se jí za to porušení stane. Dnes by to mohla být v obdobě scéna, kdy upozorníte někoho (třeba malé dítě, jdoucí s dospělým), že odhazovat odpadky na zem by se nemělo a dospělý se na Vás přinejmenším osočí, co si to dovolujete.
Ve finále vidíte někoho, kdo někoho přepadne a Vás jako nepohodlného svědka rovnou upozorní, že by i Vám se mohlo něco stát, pokud byste chtěli nějak proti němu konat.
Agresor vychází z toho, že zastrašení přímo, a velmi silně mu dá možnost vyváznout ze svého konání bez sebemenšího rizika trestu, protože Vy nevíte, čeho je schopen a kdo mu může krýt záda. Nakonec Vy, coby malý superman, chránící dobré, budete agresivním davem v pohodě smetený ze scény.
A výsledek? Jakou máte možnost? Je lepší si nevšímat, starat se o sebe a když se něco děje, dělat, že u toho nejste?
P.S. Nebo se stát stejně agresivním jedincem, „výt s vlky“ a jít s jejich dobou a životním stylem?
