Kancléřka je přece jasně pozvala, aby asimilovali s německým národem, který populačně slábne. Pozvánku do země, kde je rasismus zakázaný, všichni jsou tolerantní a panuje demokracie, si mnozí uprchlíci pouze vykládají po svém.
Oproti jejich domovině ženy a dívky chodí i v zimě oblečeny tak vyzývavě, že si toho nejeden nadržený, dobře živený, mladý a silný „ubohý“ uprchlík nemůže nevšimnout. To je zcela jistě pozvánka k tomu, aby z pozice nadřazenosti muže nad méněcennou ženou k nějakému sexuálnímu ataku došlo. Doma byli zvyklí, si svůj sexuální hlad ukojit bez ohledu na to, jestli žena něco takového chce nebo ne. Oni jsou pozvaní a součásti nabídky na krásný život je i nabídka na rozmnožování. Proč nepřispět svými geny k populační explozi? Je to jako když alkoholika necháte bydlet v lihovaru. Přece nemůžete očekávat, že bude abstinovat. To nemohla očekávat ani madam Merkelová. Vždyť do země proudí davy mužů v nejlepších letech a síle, kterých chyběla právě taková nabídka. Proč by doma bojovali proti islámskému státu, když si mohou v pohodlí užívat všeho, co jim hloupá Evropa v zastoupení Německa nabízí.
Když si přečtete nějaký německý tisk, tak i ti nejzavilejší zastánci uprchlíků najednou nějak začali na jedno oko vidět a na jedno ucho slyšet. Až dav bude stát proti davu, co pak? Co potom bude s řečmi o toleranci? Uprchlíci dali dost jasně najevo, že oni jsou tu ti, co byli pozvaní a že oni mají být respektováni. A když jim někdo sebere papíry k povolení k pobytu, hravě si obstarají další. Možná se někteří šikovní obrátí i na Brusel a budou hledat zastání u nějakého ochránce lidských práv. Vždyť přece nelze házet všechny do jednoho pytle!?
Omyl, je potřeba je házet do jednoho pytle. Mezi sebou si můžou pořádek udělat jen oni sami. Je to jako ve vězení. Bachaři jsou jen bachaři. Pořádek a řád nastolují vězni mezi sebou. Někdo je musí ale vést. Princip kolektivní viny je jediný, který může od sebe skutečně oddělit ty, kteří jsou slušní od těch, co s nimi jsou a budou problémy. A co víc - oni už nás všechny do jednoho pytle naházeli dávno.
To co cizinci dělají, připomíná chování vojáků, kteří byli po půl roce puštěni na první vycházku. Nejdříve se opijí – to v kasárnách nesměli. Tím se uvolní nálada a vyrazí se za holkami, trochu se pobavit. Na rozdíl od vojáků, co se musí vrátit do kasáren, se uprchlíci nikam vracet nemusejí. Nečeká je ani nějaký trest. Za to že požili alkohol, což by doma nesměli, minimálně na veřejnosti. Ale kdo je tady (v Německu, Finsku, Rakousku,…) za to bude soudit? Ani modlit se vlastně nemusí. Zkrátka – není se čeho bát. Občas se mezi sebou poperou, ale to je běžné všude. Podstatné je to, že mají najednou pocit jakési nadřazené rasy. Co může všechno a beztrestně.
Máme s takovými lidmi zkušenosti za několik desítek let. Občas vystrčí růžky, dojdou si pro dávky, které utratí za drogy, alkohol a cigarety, pošlou děti krást, občas vyrazí na výlet do Anglie nebo Kanady a po návratu z dovolené se dožadují doplacení dávek a vrácení výhod. Jako onen Syřan, co se mu nelíbilo ve Švédsku, co k němu nebylo vstřícné, jídlo se nedalo jíst, nedali mu byt, auto a sociální dávky, se rozhodl, že se vrátí domů. Tatínek mu dal peníze na cestu do Evropy a dá jistě i na cestu zpět. To, že doma dělal uklízeče na úřadě, by se mohlo také zlepšit. Po návratu ze zkušené mu třeba nabídnou lepší místo a plat. Konečně – lidí by měl být u nich doma nedostatek. Prostě jen sexuálně turistická dovolená v Evropě nevyšla. Snad za to nebude Švédsko žalovat v Bruselu nebo u soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
A perlička na konec. Mluvil jsem s rodilým Němcem, jehož rodina, prarodiče, praprarodiče byli Němci. Přežili války, spolu vybudovali dnešní silné Německo. Mimo to, že je situací silně rozrušen, řekl zajímavou větu. „Já jsem Němec, s historickými německými kořeny naší rodiny. Nyní můj soused, který je mimoevropského původu - je uprchlík - dostal německé občanství po třech letech v Německu a tento soused řekl větu, která začínala takto: „My Němci…“ Bylo mi z toho hrozně. A to, co se děje nyní, to dělá ještě horší.
P.S. Amerika kdysi patřila „indiánům“. Pak přišli kolonisté. Dnes indiáni žijí v rezervacích. Čeká nás to samé?
