Že ze zákona by měli nezaměstnaní v daném kraji nastoupit na pomoc při odklízení následků povodní je dobrá věc. Kolik jich skutečně nastoupí a jaká je možnost „nenastoupení“ potrestat?
Zatím oficiálně na odklízení následků povodní podle TV zpráv pracuje jedna žena. Je to už týden, co je potřeba každé ruky v povodní postižených oblastech. Zatím tam ale pracují dobrovolníci, co si na to vzali vlastní volno, dovolenou či neplacené volno.
Kde je těch 10% nezaměstnaných, co pobírají dávky a měli by ze zákona nastoupit a pracovat již po opadnutí vody? Možná že 5% je nemocných, 2% jakékoliv práce neschopných mimo kouření a pití piva, 2% nemá kdo hlídat děti a 1% už pracuje na rabování a při hledání použitelných věcí, které voda přemístila z domů a zahrad při povodni.
Už i média se o nich zmínila. Jedni zachraňovali tonoucí rotoped, další předcházeli ekologickým škodám odstraňováním paliva ze zatopených automobilů, jiní zachraňovali zboží z obchodu…
K armádě vojáků by klidně mohla nastoupit armáda nezaměstnaných. Odkudkoliv. Mohli by pracovat společně. Mohli by tak mít pocit, že společnosti jsou potřební a mohou jí splatit alespoň trochu to, co jim sama dává. A když v postižených oblastech jsou i policisté, mohli by tam být i vězni z lehčích nápravných zařízení… Hned by práce šla rychleji a odstranění škod by bylo levnější. JENŽE….
Jenže organizace a problémy takové věci prostě nepřipustí. Na jedné straně je sice zákon a idea solidarity, na druhé je ale „co tě nepálí – nehas“ a „proč na sebe upozorňovat, že mohu pracovat, když léta dělám opak“, popřípadě i když se nedostavím, nic se nestane.
Mělo by se stát. Něco zásadního. A měl by to být stát, potažmo nová vláda. Co jí nyní brání vyhlásit výjimečný stav v postižených oblastech a v rámci toho jednat i s nezaměstnanými a nezaměstnatelnými?
P.S. Asi se to tak rychle nestihne, ale povodně se vrátí… Tak třeba příště…
