Znáte ve svém okolí nějaké těžce postižené dítě, které je odkázáno výhradně na cizí pomoc a kterému jeho vlast - stát - nijak nepomáhá? Pomáháte mu proto vy nebo vaši známí nebo mu pomáhá UNICEF?
Denně v naší zemi musí velmi těžce žít postižené a nemocné děti, ze kterých – pokud mají to „štěstí“ – vyrostou lidé, odkázaní na soucit a pomoc spoluobčanů, protože náš státní sociální systém pomáhá převážně těm, co ho umí správně vydírat.
Televizní spot na těžce nemocné dítě ze země třetího světa je symbolem pro UNICEF a jeho „konání dobra“. Míří na city každého diváka a tvrdě mu podsouvá myšlenku, že to je ten správný cíl pomoci a ještě diktuje, jakou částkou mu každý má pomáhat. Nepopírám, že je smutné, že někde trpí nemocné dítě a smrt ho obchází každou minutu. Ono dítě za svou situaci nemůže. Nemůže za to, do jakého světa se narodilo. Nemůže za to, že jeho matka má ještě dalších x dětí, které jsou na tom podobně. To všechno je smutná pravda. Vyzývat lidi, kteří mohou pomoct je správné ale v tomto případě krátkozraké. Téměř bych neváhal říct, že je to účelové. Oč je důležitější zachránit lidský život někde v Africe nebo v Asii, kde takových dětí jsou tisíce, než zachránit a dát smysl života dítěti, živořícího v naší zemi? Že rodiče dítěte v naší zemi mohou prodat svůj majetek, půjčit si a nadosmrti se zadlužit jen aby svému dítěti pomohli a že v oné Africe nebo Asii rodiče dítěte nemají nic?
Znáte motto: „Rodina je základ státu“? Znáte nějaké rodiče, kteří se starají o cizí dítě a vlastní nechávají bez povšimnutí? Myslíte si, že dát někomu šanci na život a pak ho nechat na pospas osudu je to pravé ořechové? Fajn, vyléčíme jedno, dvě, sto, tisíc afrických dětí a zachráníme je od nemocí. A co potom? Postavíme jim domy a školy, dáme jim jíst a vybudujeme pro ně nemocnice. Všechno jim dáme, protože na to nemají a rádi pomoc přijmou. Proč to samé neuděláme pro děti v tomto státě a civilizovaném světě,? Pro děti, které pak mohou státu oplatit jeho pomoc tím, že budou dobrými občany, co společnosti budou ku prospěchu?
Ne. Tak to nefunguje. Jsou tu bombastické organizace jako UNICEF a pak tu jsou organizace, které skutečně pomáhají nepotřebují ani takovou reklamu, protože pomáhají tady, doma. UNICEF je jen taková nafouklá bublina, která si nevidí na druhou půlku. Cestovní kancelář pro ty, co se chtějí zviditelnit. Ti, co chtějí pomáhat, nepotřebují UNICEF a jeho citové vydírání. Kolik z oněch 350 Kč doputuje až k tomu nemocnému dítěti?
Dávat někomu jen poloviční naději, tedy že bude žít, pokud ho někdo v jeho zemi nezabije nebo ono samo pak nakonec nebude dětským vojákem či přistěhovalcem, který je zvyklý dostávat všechno zadarmo a když to nedostane, bude hned brát do ruky zbraň je to správné?
Kdyby šlo o ucelený program, který zajistí dobrý život, naučí zachráněné dítě číst, psát, získat nějakou dobrou práci, bydlení, vychovávat v míru vlastní děti a procovat pro společnost a pro bezpečnou budoucnost, pak by to mělo smysl. To, co dělá například UNICEF, smysl nedává.
Příklady máme denně kolem sebe. Stejně jako tiché a nenápadné děti, mladé lidi a dospělé, kteří jsou odkázáni na soucit a pomoc svého okolí. Stát o ně zájem nemá stejně, jako v oné cizí zemi o nemocné malé dítě a jeho rodinu.
Proto přispívám těm, co to potřebují tady u nás. Neplatím letenky a cirkus okolo dodání pár krabiček léků někam kdoví kam jen proto, že je to pod záštitou UNICEF. Až UNICEF– bude skutečně pomáhat bez hranic, tedy především tam, kde to společnosti do budoucna prospěje, pak mu uvěřím.
P.S. Jenomže to se nikdy nestane. Na pomoci nemocnému dítěti mého nebo vašeho souseda, známého…, jehož zoufalí a téměř nemajetní rodiče prosí o založení sbírky jakoukoliv charitu UNICEF svoje jméno nepostavil.
