Muž prý potřebuje mít doma emancipovanou ženu. Tedy z pohledu emancipované ženy. A co z pohledu emancipovaného muže?
Když muž zastane všechno to, co žena a někdy i víc, vlastně pak nepotřebuje mít doma ženu. Platí to samé o ženě? To je stále nějaká emancipace, diskriminace, nedocenění … a jaká je realita?
Předpokládejme, že muž se o sebe dokáže postarat i bez toho, aby k tomu měl ženu. To není utopie. Otázka zní: k čemu by tu emancipovanou ženu potřeboval? Aby měl někoho, kdo bude benevolentní a bude ho pouštět do hospody, na fotbal, za kamarády na víkendovou pánskou jízdu…? To „povolení“ si jednoduše udělí sám. Nehledě k tomu, že kolik peněz za to utratí, je také jeho problém. A pokud bude mít potřebu sexu? Sex je dnes (pro mladé) obchodní artikl jako cokoliv jiného. Stačí se prý domluvit. Kamarád s kamarádkou? Prý žádný problém. Tak na co se nějak svazovat pravidly soužití nebo dokonce nějakým vážným vztahem?
Mnohé ženy tady jistě namítnou, že muži jsou převážně neschopní, postarat se o sebe. Možná ano, ale takových žen, co se o sebe postarat také neumí, se najde také dost. Užívat si péče rodičů, zejména služeb maminek a finanční pomoci otců – to se mladým zamlouvá čím dál víc. Studovat do třiceti a být živen rodiči. Do čtyřiceti dělat karieru a žít si podle svého? Proč ne? Co ale přijde potom? Muž asi nebude mít problém. Za ženy mluvit nechci a ani nemůžu. Jen čas od času narazím v nějakých časopisech na inzeráty typu: „…pohledná, štíhlá, svobodná, bez závazků, hledá…“ tedy patrně jde právě o nějaký problém, který ve vztahu k mužům ona hledající má. Žádná nehledá „mladého, svobodného hezkého ale chudého a nemajetného, přesto milého, ne příliš vzdělaného muže, co by rád k sobě nějaký emancipovaný protějšek...“.
Autorka článku (viz odkaz) nejspíš bude jednou z těch, která má nějaký „drobný problém“. Mince má totiž vždycky dvě strany. A k oběma se dnes přistupuje svobodným rozhodnutím.
Rozhodne –li se muž nebo žena najít si protějšek a založit rodinu, tedy včetně dětí, tak to tak prostě cítí a chtějí. A v tom musí být soulad.
Když se žena nebo muž rozhodnou, že rodinu ještě nechtějí zakládat, že chtějí budovat karieru nebo si užívat, zase by se měli rozhodnout – pokud žijí v páru – jestli jsou stejného názoru. Pokud jeden chce něco jiného než ten druhý, nemusí to skončit happyendem.
Dnes ale je doba ještě o kousek dál. Dnes už jen žít společně je pro mnohé velký závazek a omezení. Dělat si každý co chce, se brzy stane příčinou konfliktu. Je totiž logické, že se jeden druhého zeptá, kde byl tak dlouho nebo co tam dělal. A pokud dotázaný odpoví, že je to přece jeho věc, že jsou takto dohodnutí, že si každý bude dělat svobodná rozhodnutí a žít podle vlastních představ, stoprocentně „narazí“.
Obzvlášť dnes, kdy mladší a mladá generace nechce žádné závazky a zodpovědnost za vztah, se emancipace může tak trochu stát překážkou soužití dvou lidí.
Po emancipaci volaly ženy. Byla, je a bude jim umožněná. Proč ne? Ale je to jako s něčím, co uvedete na trh a není o to zájem. Jenže emancipované ženy mají potřebu emancipovaných mužů. Emancipovaný muž je pak ten muž, co zvládne bez mrknutí oka uklidit, uvařit, vyžehlit, nakoupit, obstarat děti, zařídit dovolenou vyřídit nějaká úřednická témata, být dochvilný, milý, galantní, tolerantní… a solventní. Pokud bude nekuřák a abstinent, nebude mít náročného koníčka na čas a peníze, nejspíš se o něj emancipované ženy neemancipovaně porvou. Jenže, milé emancipované dámy, má to háček. Vás takový muž už ke svému životu nepotřebuje. On svůj ideální život totiž žije. Bez toho, aby mu jej někdo organizoval jinak, než chce on sám.
A že „emancipovaný“ muž je ostuda? Ano, to bezesporu ostuda je. Ale ne toho „emancipovaného“ muže. Protože jako o ostudě tady nemluví muži ale ženy. Ženy si na písku povídají, že je to ostuda, když se o dítě musí starat muž. Ostatně stačí si přečíst onen článek. Že to tak je, tam autorka sama píše. Sousedky, kamarádky, doktorka, matka… Jen v jednom případě to byl muž a budiž mu polehčující okolností, že to byl takový ten vědecký typ, tedy spíš mamánek, než muž.
Notabene napsat, že muž je „emancipovaný“ může jen emancipovaná žena. Muž, který zvládne to, co žena, je jen šikovný muž, co není líný a pohodlný. Muž, co často může ukázat emancipovaným ženám, že jejich pojem emancipace je vlastně jen způsob, jak najít nějaké „tažné zvíře s rohy“, co se o ně bude starat jako o to nejdražší (což často bude i pravda po finanční stránce) a ještě bude galantní jako Oldřich Nový.
A když pak dojde na rovnoprávnost – hádejte, kdo půjde čistit žumpu nebo opravit auto a kdo bude hlídat děti a dělat oběd? Rovnoprávnost v tu chvíli jde do háje i s emancipací. Najednou je tu slabá žena a galantní (emancipovaný) muž.
P.S. A takových už moc není a nových nepřibude. Díky emancipaci… Tak to prostě je.
Zdroj: http://ona.idnes.cz/emancipace-neni-hotova-0ba-/vztahy-sex.aspx?c=A121002_111754_vztahy-sex_job
