Možná, že i sestřičky mají své dny.

Zažili jste rozdílný přístup při nemocniční péči? Jednu chvíli si připadáte jako v pohádce a za pár minut je tu naprostý opak.  Možná, že i sestřičky mají své dny. Tedy – zcela jistě jen některé…

Je tedy libo hodnou nebo zlou sestřičku? Zní to trochu nadneseně, ale i tam, kde by člověk očekával profesionální přístup - a to i přes mizerné platy a těžkou práci - se najdou velmi, velmi rozdílné způsoby, jak zacházet s „pacošem“.

Nedobrovolně jsem nějaký čas musel pobývat na nemocničním lůžku. Zkrátka něco se tak trochu zvrtlo a nebylo jiné cesty než být hospitalizovaný. Ne každý to snáší stejně a jsou i případy věčných prudilů a nespokojenců. Když Vám ráno úderem páté vtrhne na pokoj několik činorodých sestřiček a asistentek, začnou uklízet, převlékat, kontrolovat … a ještě u toho jsou milé a v dobré náladě, po noční službě, které je jistě alespoň 12-tihodinová, nemůžete se zlobit, byť jste měli sebelepší sen. Vše proběhne rychle a děvčata a dámy z první linie jsou během chvilky s prací hotové, zhasínají a odcházejí.   

Ovšem pak je tu pár těch, co službu měly evidentně těžkou, povolání jim až tak nesedí, mají třeba soukromé problémy… zkrátka Jste pro ně „práce a přítěž“ a tak Vám to jaksepatří dají pocítit. Nejen když nastoupí službu, ale kdykoliv během ní a nejvíce před jejím koncem.  Zřejmě mají za to, že pacienti jsou tu na rekreaci nebo z rozmaru a je potřeba jim pobyt pro příště trochu znepříjemnit, aby se - zřejmě - sem nechtěli vracet…

Jaká sestřička se na Vás chystá, to poznáte už z první věty. Když místo milého ( a jako pacientovi je mi jedno, jestli je to hrané nebo skutečné) hlasu  zaduní otrávený hlas malé vichřice, hned víte, že to žádná pohádka příštích 12 hodin nebude. Věk a stav pacienta roli nehrají. Prostě je tu rádoby profesionálka, která by nejraději byla někde na pláži nebo u ledničky a věnovala se sama sobě, v čemž jí překážíte nejen Vy, ale v tu chvíli Jste „po ruce“, takže…  Cokoliv po dobu její služby potřebujete, jednoduše snadno nejde. Od drobností, jako je dokapaná infuze po cokoliv jiného, čímž jí nutíte vstát z křesla či židle a dělat její práci.

Když Vám přijde píchnout injekci „zlá sestřička“, bude to jistě nepříjemné. Pokud je to ta“hodn8ů, ani to neucítíte. To platí o odběrech krve a dalších procedurách. Včetně i také maličkosti, kdy Vám při výměně jehly, určené pro infuze, kterou máte v ruce, strhne zlá sestřička dobře přilnutou náplast tak, že polovina lepidla Vám zbyde na ruce. Pokud Vám nedají novou jehlu a nepřelepí její okolí znovu novou náplastí. Během chvíle se přilepíte hřbetem dlaně k čemukoliv, na co ruku dlaní vzhůru položíte. Nějaké odstranění lepidla je „Váš problém“.  A že to snadno dolů nejde, o tom nemusím ani psát. Pokud s sebou v nemocnici nemáte odstraňovač samolepek, moc si sami nepomůžete. Přitom hodná sestřička Vás takhle trápit nenechá.

Že zdravotní stav pacienta je dost závislý i na přístupu ošetřujícího personálu? Některým zaměstnankyním to prostě nic neříká anebo si tím svým „přístupem“ hojí vlastní mindráky. Ostatně proč ne – pacient se brání těžko, ne-li raději vůbec.

P.S : Co kdyby pak přišla „zlá" sestřička častěji, než ta „hodná“?