Lepší bohatý a nečestný než čestný a chudý?

Když si chudá bere bohatého nebo bohatá bere chudého, není to vždycky asi totéž. Ono ne všechno je tak jednoznačné, jak to někteří z nás vidí...

Nevím, jestli šlo kolegovi blogerovi Zieglerovi o to, propagovat zlatokopky nebo o "spravedlivý" hněv nad pláčem neschopných chudáků, o které děvčata nezavadí, ale nic se nedá tak jednoznačně posoudit.

V lidových písních, které vznikaly za zcela odlišných poměrů, než jaké jsou dnes to mohlo také být trochu jinak, než autor článku nakonec popsal. Jistě, proč by si hezké a chytré děvče mělo vybrat líného chudáka, co si nedokázal vybudovat solidní zázemí před boháčem, který toho chudáka možná zaměstnával a na mzdě ho bral na hůl? V dobách, kdy tyhle texty lidových písní vznikaly, šlo o to, aby hezká holka své krásy využila a dobře se vdala. O lásce mezi ní a boháčem nikdy nepadlo ani zbla, protože šlo o sňatky z rozumu. Bohatý si prostě jen vybral hezkou, poslušnou holku, co si z roztrhané chalupy došla pro „štěstí“ do statku. Autor článku asi na tuhle část příběhu nějak zapomněl.

Souhlasím s tím, proč si brát líného lempla, co čeká, až se mu všechno dá až pod nos. To ale platí oboustranně. Proč si brát takovou, co nemá, co nabídnout? Ošklivou, chudou a línou nechtěl nikdo tenkrát a nechce ani dnes.

Že by v devatenáctém století už fungovaly principy komunistických režimů? V době feudalismu a ranného kapitalismu? V době kulaků, chalupníků, uhlířů a velkostatkářů? Možná by stálo za to, si přečíst trochu dějin…

Dnes si chytrá holka najde bohatého, logicky úspěšného, klidně i hajzla a tyrana, jen když má šanci na kus jeho „štěstí“. Vyprávět pohádky o tom, že jí imponoval rozumově a sexuálně jí přitahoval, bych snad ani naivnímu děcku neříkal.

V terminologii - cituji: “bohatý, hodný a pracovitý sedlák se poctivou prací domohl bohatství“ vidím třeba Standu Grosse nebo spoustu jiných „úspěšných, kdysi chudých a cnostných a dnes bohatých a vlivných, nikoliv už čestných“ novodobých sedláků, o které je jistě mezi děvčaty velký zájem.

Mnoho z nich po letech „soužití v harmonii a lásce“ končí u rozvodového stání, kdy říkají, že jen byly citově zneužity a chtějí polovinu z padesáti milionů jako spravedlivé odškodnění za jejich neopětovanou lásku. To není o nějaké komunistické morálce ani omylem, jak se domnívá autor zmiňovaného článku. Ani to nesouvisí s politickým zřízením. Je to jen a jen o charakteru a vlastní potřebě či touze.

Neschopný bude neschopným. Lenoch nejspíš zůstane lenochem.  Ale oslavovat úspěch a bohatství, které vzniklo „pílí a čestným podnikatelským, těžce vybudovaným postavením“ to je skoro utopie, stejně jako náhlé lásky vzplanutí chudé, cnostné dívky k úspěšnému milionáři či miliardáři. A že takových máme dostatek a nejen v politice...

P.S. Ale o tom by musela ale vzniknout jiná píseň. 

(reakce na článek: "Proč by si děvčata měla brát líné chudáky, vždyť jsou k ničemu")