Když má žena uklízecí mánii

Pozor, tady uklízela žena! Než přijel princ na bílém koni a už nemusela nikdy nic dělat, protože on to dělal za ní po zbytek jejího života...

Hezká pohádka, kterou se utěšují bojovnice za čistotu každou noc. Možná i autorka článku „Pozor - uklízí chlap! aneb všechno je marné...“

Rozumné ženy odpustí, ale takovou pitominu jsem už dlouho nečetl. Nevím jak komu, ale mě vyšlo z celého článku to, že autorka je naprosto dokonalá, tedy absolutně nepoužitelná žena pro manželství. Zatím. Nebo že je z Marsu..

Už jen začít bydlet s někým, kdo po sobě neuklízí a krade Vám potraviny, je trochu ujeté. Naštěstí nebylo uvedeno nic dalšího, jako používání jejího oblečení, kosmetiky a hygienických potřeb. Ale zjevně si dotyčná myslela, že muže převychová. Co nezvládla výchova matky, zvládne pokroková mladá žena… Idealistka.

Postavit 68% žen, starajících se o domácnost proti 32% mužů, starajících se o domácnost a v závěru konstatovat, že takové zkušenosti, jaké autorka má, má KAŽDÁ žena značí, že dotyčná asi opustila základní školu v druhé, nejdéle třetí třídě a dál se vzdělávala sama. Nejspíš dost pokoutně.

Ale co z článku vyplývá je, že pojmout za manželku takovou superženu by pro jakéhokoliv muže znamenalo, stát se otrokem její pořádkumilovnosti, který brzy přeroste ve fanatismus. Vše musí být sterilně čisté. I muž. Když se neumyje Savem nebo podobným přípravkem, nebude mít šanci na nic.

A běda mu, jak sáhne na její oblíbený čaj, kakao, kečup, pastu na zuby, ručník,… Běda mu, jak po něm najde jakoukoliv stopu kdekoliv, kde uklidila… Absolutní vrchol je podepisování si „mých“ věcí. Už ji vidím, jak celé dopoledne označuje „svoje“ věci neviditelným fixem, který reaguje na ultrafialové světlo. Konstatování, že se nakonec odstěhovala a zachránila si tak duševní zdraví bych doplnil ještě o to, že si zachránila i život. Protože to byla „baba na zabití“.

Dost možná se onen „strašlivý“ spolubydlící ale dotyčné chtěl zbavit a přišel na geniální způsob, jak to udělat, aby se odstěhovala. A ona mu sedla na špek. Každopádně tím, že celou svou story zveřejnila, udělala si medvědí službu. Sama si nalepit na čelo ceduli „ jsem blázen“ – to už chce velkou dávku odvahy nebo hlouposti. Co ještě z článku vyplynulo, je krásná úchylka dokonale popisovat a přirovnávat nalezené. Tak se pozná pedantická povaha. „Za nehtem levého malíčku máš nějaký špinavý flíček. Jdi se pořádně vydrhnout, nebo nedostaneš najíst“. Tuhle větu nemusí nutně slyšet muž, ale třeba i dítě, ke kterému se dotyčná časem dopracuje. A tady se tedy nadře. Neznám způsob, jak dítě udržet čisté a sterilní, včetně jeho okolí. Ať už jí, nebo pije, hraje si nebo dělá jinou činnost.

Takovéhle ženy by děti a ani muže v zájmu zachování duševního zdraví všech zúčastněných mít neměly.  To totiž nemůže nikdy dopadnout dobře.

P.S. Ani kdyby přijel princ na bílém koni…