Kdybys jen nekecal…, Jájo.

Jó, to kdybych JÁ chtěl, tak bych…, to byste koukali. Jenže mě nikdo nechápe a tak se svět ošidí o všechno, co jsem mu já mohl...

Kde už bysme mohli být, kdyby já mohl věci změnit. Jak bychom se mohli mít skvěle. Co všechno bych dokázal, kdybych mohl. Protože já vím, co se musí, co je potřeba a bez čeho to nepůjde… Že v tom někoho konkrétního poznáváte?  

Lidé se dělí na dva typy. Jedni jen mluví o tom, co by bylo, kdyby oni chtěli a mohli a druzí o tom nemluví, jsou a udělají to. Ty první nikdo nemá v oblibě. A těm druhý ti první jen závidí. Bez rozdílu pohlaví, věku i vyznání – tahle dělba na dva tábory je tu odpradávna a také tu zůstane.

Někdo stále jen mluví o tom, jak by přestal kouřit, pít, hrát… Jak by udělal karieru, jak by mohl klidně řídit fabriku nebo rovnou stát. Jak odejde od partnera, co mu jen život stěžuje a ničí, jak by vychoval děti, kdyby to bylo jen na něm… a u těchhle litánií jde a koupí si flašku, otevře a zapálí si cigáro. A jak mu je sebe tak líto, nechtěně se opije a ráno zapomene vstát a jít do práce. A oni to tam nepochopí a dají mu „Á“-čko. To kdyby on byl v jejich pozici, tak by přihmouřil nad sebou oko. Ale běda, pokud by byl vedoucí a někdo to samé udělal jemu. Mnozí lidé sami sebe klamou tím, že se omlouvají a vymlouvají a nejlépe z toho, že jim to nevyšlo, obviní druhé.   

Když ale pak vidí někoho, kde něco řekne a jde a udělá to, hned pro to mají vysvětlení. Má lepší podmínky, je to díky protekci, je to pro támhleto anebo pro něco jiného… Nějaké „každý strůjcem svého štěstí“ tady pro ně neexistuje. Je nikdo nemá rád a nechce jim pomáhat. A oni sami za to nemohou. Sami to nedokážou, protože chyba není v nich ale v někom jiném. V situaci, v okolí, v jiných lidech…

Bohužel se s nimi člověk potkává čím dál víc. „Jájů“ valem přibývá. A spousta jich je mezi novou generací. Je to prostě pohodlné. Omlouvat vlastní neschopnost nebo nerozhodnost se stává normálním a jakýmsi standardem. Když za to nemůžou komunisti, je chyba v Číňanech, Američanech, Marťanech…nebo už jen v partnerovi.  

A když se sejde jeden Jája s druhým Jájou, je to většinou u piva nebo v nějakém salónu krásy. A jeden závidí druhému to jeho „co bych já dokázal, kdybych mohl…“ a častují se oním „Kdybys nekecal…“

Že právě tihle lidé jsou Vaším hnacím motorem na cestě za splněním toho, co jste si předsevzali? To je jedině dobře. Tedy pokud nejste nějaký dnešní aktivní politik.

P.S. Lidé jsou totiž lidé. Kdežto politik je jiný živočišný druh s vlastnostmi Jájů a v případě vlastní kapsy i s vlastnostmi zcela jinými.