Jsem rukojmí vlády i odborů.

Je možné někde na světě být rukojmí obou stran v konfliktu? Je to možné u nás, v České republice.

Jsem rukojmí odborářů, tvrdí o mě pan Kalousek. Odboráři zase říkají, že jsme všichni rukojmí pana Kalouska. Kdo má pravdu?

Odboráře jsem o hájení svých zájmů ve smyslu dobré budoucnosti nežádal. O to jsem ve volbách žádal tuhle i minulou vládu. Výsledek je ten, že vláda se mnou zaštiťuje, když říká, že své úmysly, se kterými jsem ji volil, mění právě proto, aby mi zajistila dobrou budoucnost. Ovšem na druhé straně se stará především o svoje blaho a prospěch. Přesto, že slibovala něco jiného, něco jiného dělá a ještě si dovolí tvrdit, že jsem to chtěl – když jsem jí volil.

Odboráři chtějí také slibují něco, co vypadá dobře. Ovšem když se naposledy snažili to „dobré“ prosadit a vyhráli, stejně to dopadlo mizerně. Tím myslím stávku doktorů. Za ně bojovali, ač si to ne všichni zasloužili. A ve finále se zase z toho nejlépe dostali ti, kteří vyhrát neměli.

Takže jsem vlastně dvojité rukojmí. Obě strany tvrdí, že dělají to nejlepší pro mě i celý národ. Myslím, že nejlepší by bylo oběma stranám poděkovat a poslat je… k čertu ( abych dodržel kodex slušnosti blogera ). Nic dobrého totiž z jejich způsobu hájení mých zájmů nekouká.

P.S. Boj za svoje zájmy budu muset asi vzít do ruky sám. Minule k tomu stačily třeba klíče. Nyní by se hodil klacek.