Je stále málo mrtvých na silnici...

Na (už) běžné ježdění 130-tkou a víc po „státovkách“, předjíždění přes plnou čáru a jiné kousky je celkem ještě asi dost málo mrtvých…

A neuhne a neuhne...! Idiotský strom!

Jinak by se takové věci asi neděly. O tom mě stále přesvědčuje každé cestování autem za jeho volantem. Z nebezpečné jízdy se stal adrenalinový zážitek, po kterém už nejen jedinci doslova prahnou. Jinak si to vysvětlit nelze. Když auto za Vámi jako by skoro čeká, než mine značku „Zákaz předjíždění“ k tomu aby jeho řidič prostředkem mezi dvěma míjejícími se auty předjížděl celou kolonu po vzoru motorkářů, nebo si předjíždění nechal na rovinku před železničním přejezdem nebo ještě lépe úsek s omezenou rychlostí na 70 km/h projede nejméně stodvacítkou, protože pomal jedoucí auta ho brzdí…, co jiného si o tom můžete myslet?

Když takových střelců za volantem na 50-ti kilometrovém úseku silnice 1. třídy napočítáte jen do deseti, je to krásný výsledek celostátního zostřeného přístupu policie k dopravě. Ovšem policie nespí. Ona hlídá tam, kde je to nejsnadnější. Třeba v konkrétní vsi, kde je notoricky známé místo měření rychlosti. Pak se chlubí, že počet přestupků v daném úseku klesá. Sotva je však řidič kamikadze za cedulí, označující konec obce, má automobil štěstí, že podlaha je s vyztuženého plechu. Jinak by plynový pedál prošel skrz, jak razantně je na něj šlápnuto.

Když něco takového kolem sebe vidím, v první chvíli bych měl rád auto Jamese Bonda. To s raketami za předními světly. Nebo auto Mike Nighta z NIghtridera, co umí vyslat elektrický pulz, co vyřadí elektroniku auta. A pak jen lituji toho, že u nás není stejný přístup k těmhle řidičům bez kouska zdravého rozumu jako jinde ve světě. Dostihnout takového cvoka, pořádně zpokutovat, přestřihnout řidičský průkaz a auto na místě sešrotovat s tím, že si jej ihned ( úhledný paket z paketovacího lisu ) musí odvézt domů. Večer bych v TV odvysílal v zábavném pořadu celou plejádu běsnících magorů, kterým policie auto sešrotovala, v soutěži o nejhezčí výsledek šrotace z paketovacího lisu.

Jenže takového řešení se asi nedočkám. Ne, že by bylo neproveditelné. Spíš jde o to, že by se mohlo stát, že „postiženým“ bude známá osobnost, nedej bože politická nebo podnikatelsky mocná a známá, či někdo z přízně. A to by fakt nebylo realizovatelné.  Možná ale, že by se policie mohly v rámci mezinárodní spolupráce mezistátně vyměňovat i na dlouhodobé akce. Tak by třeba mohla u nás dělat kontroly rakouská policie a naše zase v Rakousku. Nebo jinde. Podle domluvy. Když se chce, jde skoro všechno. Jenže – ono se nechce. A jak to vidím, nechce se čím dál víc.

P.S. Prostě je tu pořád na silnicích málo mrtvých. Až jich bude daleko víc, snad se něco opravdu začne dělat.