Je potřeba věci konečně pojmenovat správným jménem.

Také přestáváte rozumět výkladům toho, proč se původní záměr nebo předpoklad nakonec nenaplnil a vysvětlení postrádá smysl i logiku? Vítejte do klubu…

Když kdysi komunisté zakázali říkat, že bude zdražování a nazvali to cenovou úpravou, stejně to buď jak buď bylo zdražování. Vždycky se zdražilo víc, než se přidalo. Logicky. Všichni to věděli a všem bylo jasné, co se bude dít.

Dnes někdo vyhlásí, že se daní jeho reformy nedotknou a výsledek je takový, že se zdraží a ještě se zvýší daně. Když letos tlačili ministra financí k úsporám, „neořezal“ výdaje tak, aby slib zvýšit platy učitelů a lékařů realizoval. On docílil přesně opaku. Tam, kde se plýtvá se přidalo a tam, kde se šetří , se ubralo. Výsledkem je, že se rozpočtový schodek nejprve snížil o 4 miliardy, aby se nyní zvýšil o 59 miliard za restituce pro církev.  

Když se podíváte, co bylo slíbeno a co se dodrželo a jaké byly prognózy a jaké jsou výsledky zjistíte, že se prognostickému oddělení  firmy Slibotechna vlády ČR daří předpovídat a plnit sliby ještě méně než meteorologům. I přes výsledky, které z ekonomiky přicházejí, že například lidí šetří více a tedy se i méně vybere na dani, přes reálnou recesi, přes zvyšování nezaměstnanosti až po neomezené a zvyšující se tunelování státních peněz a majetku, je stále nedostatečně oceňovaná práce pravicové vlády, připomínající střídačku hokejového týmu beznohých kulturistů. Nahoře to vypadá totiž stále skvěle a co je dole, nikoho nahoře nezajímá.

Platy poslanců stoupnou současně se soudcovskými a platy církevních „služebníků“. Tedy ti důležití a (vy)volení, shlížející na „spodinu“ na tom biti nebudou. Vyrovnání s církví je v podstatě loupež dvoutisíciletí, valorizace platu ústavních činitelů je jen „dorovnání“, zpoplatnění a navýšení obecně je solidarita. Odstoupení – například ministra obrany – je nikoliv akt na základě ztráty důvěry voličů ale úprk před spravedlností a přiznáním chyb, jakožto i s přijetí zodpovědnosti za možné zločiny, jejichž objasnění se odstoupením  má stát bezpředmětným.

Opilec je opilec, zločinec je zločinec. Ať už je ministrem, náměstkem, politikem, soudcem. Přesně tak, jako by to pojmenování dostal obyčejný člověk, pokud by jedním z pojmenovaných byl. A jestli někdo má pocit, že jiné jméno jeho činům nedá tu správnou váhu a ukáže skutečnosti v jiném světle, pak se není možné divit tomu, že dojde na „hrubou sílu a k omlazujícímu procesu“.

P.S. Tedy, že tu někdo dostane pěstí či holí a poté bude odstraněn.