Jak zvolit toho, kdo bude nejméně škodit?

Tři minuty radosti a pak roky utrpení a zlosti. To jsou volby v ČR.  A jiné nebudou ani ty další. Hejtmanské, prezidentské, poslanecké, senátorské…  Jde to vůbec změnit?

Dnes ráno jsem viděl předvolební plakát budoucího hejtmana středočeského kraje. Je skoro jisté, že bude hejtmanem.  Ať už volby dopadnou jakkoliv. A chtělo se mi z jeho volebních slibů… hádejte co.

Všichni vědí, že jsou to sliby nereálné. Ví to i sám pan rádobybudoucí hejtman. Koneckonců, politiku dělá dlouho a nedokázal splnit ani jednodušší sliby.  Tedy až na ty, co dal sám sobě.  A nyní očekává, že půjde výš. Logicky to zní a logicky to nejspíš tak dopadne. To jsou totiž ty naše volby.      

Co že jsou to volby?  Demokraticky a s plným vědomím dáte hlas někomu, kdo Vás bude štvát příští roky namísto toho, co tam byl doteď.  Nic jiného v tom není. Dokud budou pravidla hry „Já jsem volič, Ty Jsi politik“ stejná.

Záruky splnění slibů z předvolebního vymílání mozků jsou nulové. Ostatně ani záruka, že ten, koho volíte bude zvolený, není vysoká. O jistotě, že i když zvolíte a Váš „kůň“ vyhraje, uchopí se moci a začne dělat to, co slíbil a ne to, co mu strana a kamarádi strany z podsvětí nadiktují, je skoro mizivá.

Politika je kolektivní hra, kde kolektiv zvolených dělá všechno proto, aby kolektiv volících správně oblbnul a vyždímal.  Nikoliv proto, aby pro voliče pracoval. A tak se naskýtá jediná otázka. Koho nyní volit? Slibující outsidery, co jsou bezúhonní a neznámí nebo známé gaunery, co už bezúhonní nejsou, ale už mají něco nahrabáno a mohli by se třeba začít krotit a konečně něco málo prospěšného udělat i pro republiku a občany? Tím nemyslím, vyvést svůj majetek na Bahamy a opustit potápějící se loď…

Je to celkem jedno. Všichni spoléhají na to, že si v politice přijdou především na své a ještě beztrestně.   S výjimkou jednoho, co zatím ještě sedí v chládku.  

P.S. A na nás je rozhodnout se, kdo nás bude příští roky nejvíc štvát tentokrát…