Jak spolehlivě zabít hudební hit.

Není to často, co se nějaký skutečný hudební hit zrodí. Ovšem spolehlivě ho nakonec zabije stejná věc. Pokaždé.

Určitě to znáte, hit se nestane hitem hned. Nemusí se vám vždy zalíbit na první poslech. Můžete takové písni nebo melodii přijít na chuť postupně. Obvykle ani nesledujete vývoj hitparád. Každý máme jiný hudební vkus a to, co jednomu zní jako rajská hudba, druhému může připadat příšerné. 

Pak ale zjistíte, že podvědomě čekáte, až ten váš song zahrají v rádiu, když jedete autem, když máte puštěné rádio kanceláři… Sotva ho uslyšíte, hned máte lepší náladu, práce vám jde lépe od ruky…

Netrvá dlouho a znáte zpaměti i text, takže si klidně – podle toho, jak si kdo troufá – broukáte, polohlasně zpíváte nebo jen poklepáváte nohou v rytmu. Za pár dní zjišťujete, že tu písničku máte v telefonu, hudebním přehrávači, na cédéčku v autě, na třech ze čtyř flešek,… a působí na vás jako droga.

Jenže zřejmě tak nepůsobí jen na vás a zcela rozhodně ji šestaosmdesátkrát denně nehrají v rádiu jen kvůli vám. „O prachy jde až v první řadě“, říká se. Jenže má to háček. Za dalších pár týdnů písničku slyšíte tolikrát, že máte pocit, jako by se nic jiného nikdy nehrálo. A začne se to ve vás lámat.

Od nadšení, že hit hrají, přes „už to zase hrají“ až k „bože, to nic jiného neumí zahrát“, se dostanete k fázi, že začínáte písničku zlehka nenávidět. Nejen že jí nemůžete dostat z hlavy, ale navíc máte silnější a silnější pocit, že vám to snad dělají naschvál. A pak to přijde. Písničku začnete fakt nesnášet.

Z oblíbeného hitu je noční můra. Mažete ji z telefonu, kde byla jako vyzvánění, mažete ji z přehrávače, cédéčko použijete jako tácek pod hrnek s čajem nebo kávou… Zkrátka máte jí plné zuby. Připomíná to pohádku „Hrnečku vař, když hrnek vařil a vařil a nikdo už o to nestál a nemohli si vzpomenout, jak se to zastavuje. Jenže v rádiu je asi nějaký skalní magor, co nechápe, že už je to ohrané a jede ten debilní song minimálně šestkrát za dopoledne. Nakonec přeladíte z oblíbené stanice na jinou nebo přestanete pouště rádio vůbec.

No a tak se krásné písničky se stane nenáviděná písnička. Je to škoda. Říká se, že dobrého by mělo být s mírou. Jenže – jde o byznys. A prachy se musí narvat, dokud to jde. Možná jednou za deset-dvacet let si někdo na hit vzpomene a začne ho v rozumné míře hrát. Možná…

Chyba je nejspíš v tom, že dobrých písniček, co přitáhnou hodně lidí a zůstanou dlouho „ve hře“ je málo proto, že hitů se rodí velmi málo. Doby mnoha hitů skupin, jako byly Beatles, ABBA, Queen, Nazareth, Bee Gees jsou už pryč. Desky narvané hity nemá dnes už nikdo ze současných zpěváků a kapel.

Jediné, co tuhle situaci zachraňuje je fakt, že staré hity jsou hity stále a když se dnešní hit omrzí, pustíte si ze své kolekce dnes už zaniklých kapel celou sérii nestárnoucích, milých a znovuobjevených písniček a melodií.

P.S. Tyhle hity nic a nikdo už zabít snad nedokáže.