Dva roky neodhalená bezpečnostní díra – úmysl, záměr?

Když někdo odposlouchává telefony, čte cizí smsky a maily, proč by nebyl ten NĚKDO i ten, co si díky „neúmyslné“  bezpečnostní díře v klidu dva roky budoval přístup k dalším datům?

„neúmyslné“  bezpečnostní díře v klidu dva roky budoval přístup k dalším datům?

Tak prý celé dva roky někdo klidně mohl stahovat citlivá data dvou třetin uživatelů internetu. Když existuje souvislost virus – antivirus, existuje i v tomhle případě nějaká souvislost díry a chybějící záplaty? Respektive – když si někdo vyvine nový počítačový virus, automaticky předpokládá, že se bude muset upravit i schopnost antivirových programů, jej detekovat. Což nutí každého, alespoň částečně zodpovědného uživatele výpočetní techniky, investovat do nějakého antivirového programu. Lehce to připomíná story s nemocemi, co postihují lidstvo. Různé viry ptačí chřipky, prasečí chřipky a podobné věci vyvolaly zájem o léky, které nakonec ani nebyly potřeba. Jen se do nich utopilo moře peněz a nakonec se všechny vakcíny musely zničit, protože jim prošla záruční doba. Stejně je to s antivirovými programy, které se musí „učit“ detekovat nové hrozby.

Doby, kdy aktualizace programů včetně antivirových se děla jednou měsíčně nebo jednou týdně, jsou dávno pryč. „Antivirák“ se aktualizuje denně. Několikrát za měsíc se aktualizují produkty firmy Adobe a dalších. Teoreticky – a dost možná prakticky nejde o nic jiného, než získávat bez vědomí uživatele jeho citlivá data. Když aktualizaci neprovedete, budete permanentně  otravování hláškami systému a programů o nutnosti aktualizace, abyste předešli problémům od nekompatibility po hrozbu ztráty dat.

Co když ale už není co ztratit? Špionážní servery v Americe, patřící tajným službám jsou plné mých mailů, smsek, dat z mého počítače, tabletu, mobilního telefonu…  A zneužití čehokoliv je pak už tak snadné, jako odposlechy telefonátů prezidentů, vysokých politiků, funkcionářů… konče obyčejným Frantou Fouskem z Horní Dolní. Teroristé se ani nemusí moc snažit, aby se k těmto datům dostali. Vynese je jen vždycky někdo a za pár korun. Stačí vědět, kde data jsou.

Pamatujete, jak ve filmu „Dědictví“ byl překvapený, že Japonci mají zájem o jeho cihelnu  a údiv, jak se to ty k…y šikmooké dozvěděly.  Parodie na tohle téma v podání Bolka Polívky je dnes víc než smutná realita. A to je to replika už notně „fousatá“.

Vyvíjet programy, o které bude mezi uživateli zájem, nebo bez kterých se běžně neobejdou, skýtá právě tuhle krásnou možnost být s Vámi-námi neustále on-line. Změníte si heslo a zítra ho už všichni, co Vám data kradou pod rukou vědí.  

Právě mě v rádiu varovali před obří bezpečnostní dírou – opět a už poněkolikáté. Je to opravdu tak nebo jde jen o to, aby si člověk aktualizoval systém a programy nějakým novým trójským koněm, co si pohodlněji než včera Vaše data obstará? A pak je tu ještě otázka – kdo tu díru způsobil a kdo jí našel. Nebyl to jeden a týž člověk, tým, firma?

P.S. Nevěřím na náhodu. V těchto případech je to evidentně úmysl. Na jeho konci jsou peníze a špionáž. Protože taková díra se týká každého, kdo počítač zapne a má na něm - světě div se - Windows.