Dovolená nebo prázdniny? Nuda-nuda-nuda...

Dovolená nebo prázdniny mívaly zcela jinou chuť, než dnes. To, co nám kdysi připadalo jako úžasné dobrodružství, je pro dnešní mládež a děti nuda, nuda, nuda.

Atraktivita má prostě jinou dimenzi. Ani nemusí jít o její cenu. Když se zeptáte svých dětí, kde byly s Vámi na dovolené před dvěma či více lety, nejspíš si to vybaví jen matně. Byla to nuda a žádný velký zážitek. Ani se vlastně celý rok na tuhle nezapomenutelnou akci nijak netěšily.

Když si vzpomenu, jak už na podzim se začala plánovat dovolená u moře a jak jsme se tři čtvrtí roku těšili, že zase uvidíme moře, zažijeme skoro dobrodružnou cestu autem do Rumunska, ochutnáme místní „gogóšu“ s česnekem nebo marmeládou, uvidíme delfíní show v místním delfinárium a spoustu jiných exotických věcí, včetně denní porce tropického ovoce… a porovnám to s dnešní přípravou na dovolenou a nadšení, které jí předchází. Je to katastrofální rozdíl.

„No jo, zase pojedeme k moři. Mě se nechce,… jéééé, to zase bude nudááá… Můžu si s sebou vzít počítač nebo dvd přehrávač (mobil je samozřejmost)? …nemůžu zůstat doma? Opravdu tam musím s Vámi?“

Vzdálenosti se zkrátily, dostupnost se zlepšila a tím se pojmy „atraktivní“ nebo „dobrodružství“ téměř vytratily. Všechno se stalo samozřejmostí, bez příchuti dobrodružství, exotiky, standardem a nudou. Když vyprávím, jak jsme brousili ulity mořského šneka o betonový chodník v autokempu Navodari u rumunské Mamai, jak jsme bydleli 3 týdny ve stanu, co jsme jedli a co jsme viděli, je z toho všeho pro naše děti atraktivní jen to stanování. Ale ne na moc dlouho. Po pár dnech je to nuda a nepohodlí.

Dnes je atraktivní jen počítačová hra nebo návštěva nějakého zábavního parku. Ale moře, prázdniny, cestování – to je pasé. To dělají všichni. A tím pádem není čím se chlubit. Navíc jet s rodiči na dovolenou není „out“ nejspíš jen do páté třídy základní školy. Pak už je dítě takovou rodinnou dovolenou spíš potrestané než cokoliv jiného.

Přesto zase plánujeme od ledna dovolenou u moře. Letos nás už bude o jednoho méně. No co, taková je doba. Ale věřím tomu, že za pár let se se stejným „zájmem“ o společné zážitky budou potýkat moje děti s těmi svými. A pak si najednou vzpomenou, kde všude se svými rodiči byli, co zažili a vlastně – jak se na to i těšily.

P.S. Jen jejich děti na ně budou koukat, že asi jejich rodiče spadli z višně. Taková potupná věc, jako rodinná dovolená - NUDA-NUDA-NUDA…