Den zúčtování

Jaké to je, být po 365 dnech stále aktivním  blogerem? Co se tím dá získat nebo naopak ztratit? Má to nějaký smysl nebo je to jen taková myšlenková  onanie? Jak tento český "Hyde-Park" funguje a co nabízí?

No, Armagedon se nekonal, komunisti vládnou naší zemi dál, rozlezlí do všech politických stran, Krejčíř a další šikulové si užívají na svobodě, Pražský hrad je stále na svém místě a zatím, co někdo lituje, že naši „milovaní“ politici nikam hromadně letecky necestovali a s letadlem nespadli, nebo že etnická skupina nepřizpůsobivých nás zcela a navždy neopustila odcestováním za „velkou louži“, jiní denně hodnotí a komentují ve svých příspěvcích vše, co se jim honí v hlavách.

Rok se sešel s rokem – tedy od mého prvního blogerského článku uplynulo 365 dní. Co mi blogování za tu dobu přineslo? Co můžete očekávat, pokud se vydáte podobnou cestou? Pokusím se to nějak subjektivně zhodnotit.

Nečekal jsem, že to psaní mi vydrží celý rok. Začal jsem tak jako asi většina – potřebou zareagovat na aktuální situaci svým názorem ne v diskuzi ale přímo svým vlastním článkem.

Za rok blogování jsem uveřejnil přes 174 článků a našel jsem si „svoje čtenáře jak mezi ženami, tak mezi muži.

Setkal jsem se velkou spoustou názorů, které mi čtenáři mých článků po sobě zanechali v diskuzích. Některé byly souhlasné, jiné nesouhlasné. Jeden chválil, další kritizoval, vyhrožoval, nadával a urážel. Seriózní diskutér se podepsal svým ( doufám že pravým ) jménem. Ubožák se vždycky schoval pod svůj nick. Často právě nick přispěvatele už sám o sobě napověděl, kdo mě svým komentářem poctil.

Našli se i tací, se kterými jsem si svoje názory vyměňoval po mailech. Neschovávali se za nicneříkajícími mailovými adresami a těm bych rád poděkoval za odvahu z anonymity vystoupit.

Velmi rychle jsem zjistil, že největší ohlasy mají články politické, zaměřené proti nějaké osobě nebo straně. Zatímco články, ve kterých není vyjádření zloby, kritiky, … které nejsou aktuálně atraktivní nebo které se netýkají odvěké rivality mezi ženami a muži, že takové články zapadnou skoro okamžitě.

Za celou tu dobu jsem dokázal pár lidí pobavit i pár naštvat, pár vyprovokovat k bouřlivým diskuzím pod článkem, které jsem četl od prvního do posledního příspěvku a sám se bavil zjištěním, že taková diskuze umí žít svůj vlastní život.

Kdo jednou něco napsal a zde publikoval, následně tomu pravděpodobně propadl jako nějaké droze. Sám jsem taky takovým „závislákem“. Tím, že člověk dává zcela veřejně najevo, co si o čem myslí, k tomu musí povinně uvést svoje plné jméno a fotografii, se dostává z šedého davu neznámých jmen a tváří do popředí pozornosti. Blog je dnes tak známou věcí, že Váš článek si může přečíst kdokoliv na světě, kdo umí česky a má internet.  Někdy je to dílo náhody a jindy se dozvíte, jakou oklikou se o Vás nějaký člověk dozvěděl a přečetl si Váš literární výtvor třeba v Kanadě nebo v Austrálii.

Potěší Vás (a ne že ne), když Vás někdo z Vašich známých z ničeho nic osloví s tím, že si od Vás něco na internetu přečetl aniž byste ho dopředu na svou blogařskou existenci upozorňovali.

Za - pro mě právě uplynulý - rok se píšící komunita tohoto blogu neuvěřitelně rozrostla, což ukazuje, že tento elektronický Hyde-Park funguje a neskomírá. Získat si čtenáře je čím dál obtížnější nejen proto, že nové články i noví blogeři přibývají velikou rychlostí. Roste i kvalita článků. Leckoho oslovily i lokální redakce novin, aby je upozornil na případný článek, vztahující se k dané lokalitě, který by redakce mohla využít… Prostě z toho, co jinde mohou dělat jen vyvolení – tedy psát své blogy, se na „idnesu“ stal opravdu všelidový koníček.

Věřím, že „admini“ mají plné ruce práce s „kočírováním“ blogu a přeji jim spoustu trpělivosti a pevných nervů. Všem pisatelkám a pisatelům přeji spoustu dobrých a skvělých článků a ohlasů. A pro ty hluboko za nicky schované popravčí, chytrolíny, cenzory, uvědomělé soudruhy a soudružky, exhibicionisty s primitivní slovní zásobou i pro ty, co píší ve svých komentářích „s intelektuálním nadhledem plzeňského doktora práv“ má jeden vzkaz :

Když tak všechno skvěle znáte, umíte a hodnotíte – USEDNĚTE  KE KLAVESNICI, NAPIŠTE A UVEŘEJNĚTE SVŮJ PRVNÍ SKUTEČNÝ ČLÁNEK.

P.S: Rád bych vám pod něj v diskuzi připojil nějaký vzkaz ve Vašem obvyklém duchu… i s připojením svého nic neříkajícího nicku, třeba - „Hlupakuvkritik“