Dám ti dobrou práci. Zn.: Když…

Může být získání práce úplatkem? Jistě, když nic neumíte, jen víte něco, co můžete využít nebo prodat jako informaci. 

Dát někomu práci je naprosto běžné. Jste nezaměstnaný a sháníte práci. Pokud Vám ji někdo nabídne a vy ji přijmete. Je to v pořádku. Existuje pracovní smlouva, obě strany ví, co se od nich očekává. Tedy zaměstnavatel očekává, že pro něj budete dělat domluvenou a smluvně zakotvenou práci.

To platí například i o zvolení do poslanecké sněmovny nebo senátu či do postu prezidenta. Ale už tady to může trochu páchnout korupcí. Jestliže si někdo někoho zvolí a nakonec zvolený je nahrazený někým, kdo nebyl vítězem, jde o podvod, i když v politice pro to mají výraz jiný.

Poskytnutím úplatku mohlo být i volení prezidenta.  Něco za něco a vyhandluje se vhodný kandidát. Za to, že jedna strana ustoupí, nabídne druhá strana kompenzace. A to už je uplácení a korupce. Protože platidlem jsou cizí prostředky, svěřené do hospodaření jedné zúčastněné strany. 

Logicky za zvolení nebo dosazení se očekává nějaká práce. Na rozdíl od duševní či manuální práce, která má přinést zaměstnavateli očekávaný zisk, nezíská zaměstnavatel zhola nic, naopak o dost přijde. Protože v tomto případě je zaměstnavatelem stát.

Mít tu drzost tvrdit, že ten či onen poslanec dostal vlastně jen hůř placenou práci, než měl v poslanecké sněmovně, chce kus odvahy. Vždyť skutečný smysl výrazu „pracovat v poslanecké sněmovně“ je jinými slovy hrát si v 99% do vlastní kapsy tím, že občas zvednete ruku pro „správnou“ věc.  Za to berete peníze. Být z politické strany vykopnut nebo odejít sám je také rozdíl. Jen v obou případech – pokud se dotyčný skutečně nevzdá poslaneckého mandátu, klidně si to v lavici odsedí sám za sebe a pro sebe.  Čili nepracuje pro původní stranu ale pro toho, kdo mu nabídne výhody.  Čím lepší nabídka, tím víc je hlasování onen poslanec zavázán tomu, od koho nabídku přijal.

Když tedy někdo přijme post ve státní nebo polostátní firmě za to, že bude nakloněn při hlasování, je to jednoznačně úplatek. Protože Mu stále běží plat poslance a po vypršení mandátu mu zůstává lukrativní post v nějaké firmě, kde si ho drží jen proto, že má informace a styky. K obojímu se dostal původně legálně. Za sezení ve správní radě (což není žádná skutečná práce) dostávat peníze a akcie nemůže fungovat nikde jinde než v politice a státních a polostátních firmách.

Řeči o tom, že státní tajemství nesmí být zneužito ve vlastní prospěch a že důvěrné informace nesmí získat soukromý sektor k tomu, aby je využil a získal z nich profit, jsou jen řeči. Ve skutečnosti o nic jiného ani nejde. Jen o to získat informace a výhodně je prodat. Čím déle je politik v politice, tím více informací má a je i jeho „draftování“ dražší.

No a když je nějaký politik „bezcenný“ na informace, je cenný, když dojde na hlasování. Jistě, prosit ho o podporu lze. Ale proč, když vynalezli peníze, státní a polostátní firmy a další zajímavé „odměny“.

Politici jsou jako nepřizpůsobiví spoluobčané. Nic kloudného nedělají, ale ví, jak si říct o peníze a výhody. A ještě budou tvrdit, že v jejich komunitě se to tak dělá odedávna a nikdo s tím doteď neměl problém. Všechno probendí a ještě mají tu drzost přijít a chtít všechno zpátky i s doplatkem, jinak budou rebelovat a dělat potíže.

P.S. Tak snad ta doba skončila. A dojde nejen na politiky ale i na další spoluobčany-příživníky.