Česká zelenina a ovoce? Zapomeňte!

Že jsme bývali soběstační v pěstování zeleniny a ovoce a už nejsme? No ani už nikdy nebudeme. Díky EU… a díky možnosti méně pracných zisků, jako třeba z řepky.

Proč se zabývat problematickou produkcí zeleniny a ovoce, když je tu spousta jiných možností, jak si coby zemědělec přijít na své. Žluté řepkové zamoření je toho skvělým příkladem. Řepka nebo ladem ležící pole. Nejčastější obrázek, co můžete vidět. Tu a tam obilí, tu a tam kukuřice. Ještě tak slunečnice, ale ta je tu také „coby“ řepka – na jiné než potravinářské účely.

Okopávat cibuli, mrkev, starat se o brambory? Proč, když řepka i slunečnice vyrostou samy? Navíc s malým rizikem z neúrody, škůdců či nízké prodejní ceny. Česko už dávno není významnějším zemědělským státem. Česko je průmyslové. Částečně to lze pochopit. Že zemědělství polskému, španělskému, francouzskému a dalším budeme těžko konkurovat, když jejich dotace jsou jiné. To je ale jen část pravdy.

Další část pravdy je, že naši zemědělci neumí pěstovat cokoliv efektivně. Mají nesmyslně vysoké náklady díky vlastní ideologii. Nač každý, kdo má pole s obilím, si musí koupit nový kombajn? Proč dva stejně hospodařící, ve stejné oblasti, se stejnou plodinou MUSÍ mít KAŽDÝ vlastní drahé vybavení pro sezónní práce? Každý má vlastní obří pluhy a podmítače, secí zařízení, vleky, výkonné traktory…. Které splácí ve velkých částkách, které pak musí promítnout do svých nákladů a – ejhle, všichni jsou levnější?

Zemědělství se zánikem družstevního hospodaření dostalo do dnešní podoby, kdy na stejnou plochu, kterou dříve obhospodařovalo družstvo (byť státní) je sice stejný počet lidí, ale každý má kompletní techniku pro obdělávání svého dílu.

Například strojírenské podniky se začaly zase spojovat fůzemi, skupováním malých podniků, které samy nedokážou vzdorovat velkým i nadnárodním korporacím.  Automobilky pohlcují jedna druhou, aby se staly silnější a zlevnily výrobu jejím zvyšováním… Potravinářské závody, jako jsou pekárny, cukrovary, masokombináty… všichni se slučují, skupují konkurenci, aby přežili v boji s jinou konkurencí.

Ano, je to globalizace, ta ošklivá, co nenechá na pokoji ani „národní stříbro či zlato“. Ale výsledek tu je. Spíš se tak dosáhne na nižší náklady, než pokud by vše šlo opačnou cestou – kterou jde naše zemědělství.  A pak – lenost a hloupost je nejhorší vlastnost každého podnikatele. Ta mu jeho živnost zabije spolehlivě. Svádět svoji nekonkurence schopnost jen na chybějící dotace je ubohost. Strojírenské podniky dotace také nedostávají. A postihují je různé „katastrofy“. Proč by zemědělci měli být výjimkou?

Jen proto, abychom měli dostatek vlastního ovoce a zeleniny? Proto by měli dostat více, než dostávají?

Až se naučí ekonomicky hospodařit, pak by se vidělo. Dokud se ale budou chovat, tak, jako se chovají – ať klidně zkrachují.

P.S. Když si všechno koupíme z dovozu levněji…