Řekni mi, kolik mimoškolních aktivit v týdnu máš a já se tak dozvím, co jsou zač Tví rodiče...
Září je měsícem zápisu do zájmových kroužku, lidových škol umění a sportovních klubů. Skloubit školní docházku a nějaký ten kroužek nebývá jednoduché. Pokud dítě chodí do jednoho nebo dvou, ještě to není tak komplikované. Ovšem ambiciózní rodiče, hlavně některé maminky, to asi vidí jinak. Kroužek či škola nebo klub nahrazuje hlídání dítěte po jeho návratu ze školy a v řadě případů také dává prostor pro vlastní aktivity rodičů, kterým „upíchnutím“ dítka do nějakého kroužku či školy nebo sportovního klubu vznikne časový prostor, se kterým si pak sami mohou dělat to, co chtějí. V mnoha případech je ale ta přehršle mimoškolních aktivit dítěte taková právě proto.
Tento týden jsme byli na organizační schůzce hudební školy, kam vloni začal náš dosud nejmladší syn chodit, protože se rozhodl naučit hrát na kytaru. I tady se našly ty ambiciózní maminky, které svým dětem zajišťují plné vytížení. Jedna z nich byla vážně „luxusní“. Sotva přišla, už věděla, že má její dítě časový problém ve střetu několika kroužků. Ihned začala atakovat vyučující, aby našla vhodnou hodinu, kdy bude její „sladká holčička“ moct docházet na výuky hry na kytaru. Souběžně všechno koordinovala po telefonu s nějakými dalšími vedoucími kroužků a uměleckých škol, aby dítko „stííííhala převážet z jednoho do druhého“ a ještě mezi tím měla dost času na nějaké svoje „dámské aktivity“. Pobíhala a otravovala stále nějakými dotazy a poznámkami a požadavky tak, že jsem byl rád, když jsem se dozvěděl, že pro nás se nic nemění a můžeme – pokud k tomu nic nemáme – odejít. Zmatená „matka-organizátorka“ stále mávala mobilem, cosi vykřikovala a i s rudě lakovanými nehty byla zkrátka nepřehlédnutelná. Troufám si tvrdit, že přítomný ředitel školy by jí nechat klidně zastřelit odstřelovačem, kdyby to jen trochu šlo. Organizační schéma, která dotyčná měla na papíru a i v hlavě prostě ne a ne zapadnout do jejich požadavků…
Netvrdím, že některé děti to chtějí samy. Všestranné zájmy nejsou nic negativního. Navíc dítě samo neví, k čemu po letech nakonec dojde. Bohužel v mnoha případech je ale za každým kroužkem a mimoškolní aktivitou přání a někdy i fanatické nutkání jednoho nebo obou rodičů. Vidinou, za kterou se maskují, je sláva jejich potomka, co bude v daném oboru něco jako Jarda Jágr v hokeji.
Naše děti si o svých kroužcích a mimoškolních aktivitách rozhodovaly samy. Pouze jedinkrát jsme tohle porušili. Naštěstí to nemělo nějaký negativní vliv na dítě a nakonec se z toho vyvinulo něco chtěného i naším potomkem. Všechno mimo školu je zájmová činnost dítěte, tedy něco, co dítě zajímá a baví. Ne co mu vnutí rodiče z titulu, že oni jediní vědí, co je pro dítě dobré a co ne. Že pak dítě chodí do kroužků či s odporem? Dokonce jsem se setkal s názorem, že když rodiče byli děti, taky se jich nikdo neptal, co by chtěli.
P.S. Bohužel si často připadám já jako exot, když nechávám děti vybrat si, co by samy chtěly dělat za mimoškolní aktivity...
