Blog online z Číny a Japonska – Cesta do Šanghaje.

Cestovat do Číny jsem ještě nedávno nijak netoužil. Ale dnes je to už jinak. V tuhle chvíli sedím v letadle Boeing 747-400, letícím ve výšce 9448 metrů a rychlostí 972 km/h z Frankfurtského letiště přímo do čínské Šangaje.

Boeing 747-400, linka 728 Frankfurt-Shanghai PuDongAB

Jsme kousek před Minskem a já začínám psát první blog z cesty. Samozřejmě, že publikovat článek budu moci až v hotelu v Šanghaji a tedy Vy si jej budete moci přečíst až ve středu ráno, v čase pro moje blogy obvyklém. Zároveň to je takový možná neobvyklý způsob, jak o sobě dát rodině a všem ostatním vědět, že je všechno OK.

Z Prahy jsme odletěli na čas a o kousek dřív – díky větru v zádech – jsme dosedli ve Frankfurtu. Letadlo z Prahy i tento obr, směřující do Číny jsou téměř plně obsazena. Většinu tvoří ti, co se vlastně vrací domů. Značná část jich je vybavena firemním oblečením v Evropě zavedených značek, takže zjevně tu téměř všichni byli za obchodem. Až na asi téměř dvouletou čínskou holčičku, sedící v kočárku a hrající si s propiskou. Slunce nám svítí do zad a za chvilku bude večeře. Dostali jsme tištěné menu, ve kterém nechybí čínské jídlo. A protože je potřeba si zvykat, dám si „něco s rýží“.

Nerad bych pomlouval aerolinky, se kterými letíme, ale ještě štěstí, že s sebou mám netbook. Sluchátka (která jsem měl na sedadle s dekou a polštářkem) fungují jen na půl a moje osobní obrazovka odmítá přehrávat filmy s palubního archívu. Za to se mi milá stevardka omluvila a nabídla, abych si přesedl. Sedím přímo u okénka a o místo jsem bojoval :-) , takže o zábavu se postará můj elektronický kamarád. A už jsme pár set kilometrů za Minskem… Čas do cíle: 8 hodin a 5 minut letu…   

Ještě než dojde na nějaké první zážitky z prvního dne v čínské metropoli, něco málo z přípravy a tuhle cestu. Předně – cesta je pracovní. Přesto se budu snažit využít volných chvil k tomu, abych tuhle zemi alespoň maličko poznal. Kdo ví, jestli se mi to v budoucnu nebude hodit…

Vyrazit na „služebku“ není nic neobvyklého. Dělám to poměrně často. Moje pracovní náplň to i vyžaduje. Ale dosud jsem se „omezil“ jen na evropské státy. Místa, jako Rusko, Indie, Čína, Japonsko… jsou pro Evropana místa, zavánějící exotikou a také v mnoha případech i lehce získanými zdravotními potížemi. Můj zaměstnavatel tohle ví a tak jsem s předstihem 6-ti týdnů absolvoval sérii očkování, která by mě měla ochránit od nejhoršího.

Sice jsem byl na vojně, ale všechny vakcíny z té doby už dávno vzaly za své. Jíst z podlahy a pít z louže, jako Rambo už dávno bez rizika nemůžu. Tedy – nyní už zase můžu. Jen jsem se opomenul informovat, zda můj případný pohřeb v daleké budoucnosti nebude nějak v rozporu s ochranou životního prostředí. Dnes už se různobarevné čmoudily z komína spaloven a krematorií hlídají velmi důkladně. Nerad bych měl oplétačky ekology ještě po mé smrti :-)

Ale teď jsem imunní a dokonce na to mám mezinárodní očkovací průkaz. Ten můj dětský, pracně slepený lepící páskou s takřka půl století Starými záznamy by jistě číňany nenadchnul.

A tak po důkladné zdravotní prohlídce, naočkování a poučení, jsem ještě vyfasoval „malou mobilní lékárnu“ s vším, co by se mohlo hodit. Podotýkám, že operační stůl a operační nástroje včetně návodu na autooperaci od vyjmutí třísky po trojitý bypass, jsem si odložil doma. Věří, že nebudou potřeba.

Další oříšek (zatím nikoliv překladatelský – ale na to také jistě dojde) byl formulář Čínské vlády. S výjimkou velkosti mých bot i bot rodinných příslušníků, chtěly úřady, vydávající povolení ke vstupu do Číny vědět úúúúúplně vše a nejlépe úúúúplně detailně. Od zdravotních poměrů, přes výčet zpětně půl roku navštívených zemí a případných mých problémů s pobytem v oněch zemích (včetně Číny) až po rodinné a pracovní poměry. Samozřejmě vše doložené slibem, že v Číně nezůstanu a budu se chovat slušně.

Vzpomínka na staré časy, kdy k návštěvě známých i v rámci železné opony bylo zapotřebí do pár státu i zvacího dopisu se velmi silně připomenula ve formuláři, psaním „rozsypaným čajem“. Musíte uvést patrona, který Vás v Číně bude „hlídat“ a ručit za Vás, musíte také dopředu uvést, kdy a v kterém městě a hotelu budete ubytováni a jestli hodláte Čínu navštívit jedenkrát, nebo vícekrát. Pokud se Vám podaří Čínu nakrátko opustit a pak se do ní znovu vrátit, musíte žádat o více vstupů…

Naštěstí firma má již bohaté zkušenosti a velké zázemí i v Číně a tak stačilo jen vyplňovat formuláře a podepisovat lejstra. Vízum, návštěvu povolující jsme dostali do pasu za 25 vteřin dvanáct, tedy těšně před odletem.   

Bohužel, z matičky Prahy se do Šanghaje nedostanete přímo. Nabízí se Mnichov nebo Frankfurt. S tím, že z Prahy do jedné z těchto výchozích bran do světa dojedete nebo doletíte. My to vzali „vzduchem“.

Na co se moc nyní netěším, je avizovaná osobní prohlídka na letišti po přistání. Pokud by jí vykonávala nějaká příjemná Číňanka, tak snad ještě… ale prý jsou tam jen ostří a ostré orgány a orgánky. Jestli tohle čtete – prošel jsem…

Kamarádi a přátelé se mě ptali, jestli budu fotit. Budu a budu i filmovat. Pokud to půjde. A pokud to půjde, budu dávat fotky na internetový portál Rajče, tady na Idnes.cz. Odkaz najdete nejspíš na konci článku.

No, letíme proti času a tak noc bude krátká. O to delší bude den, až se budeme vracet domů. Ale to je ještě daleko. Teď je aktuální natěšení, co tu zažijeme a uvidíme. Samozřejmě prioritou je pracovní náplň cesty… Ale spát budu chodit zcela jistě až hóóódně pozdě. Ovšem teď si mám prý umýt ruce, asi už bude jídlo.

Venku se stmívá a já už nafotil půl karty. Jídlo bylo výborné a zapil jsem ho červeným vínem. Možná to čte i moje paní doktorka - kterou také tímto zdravím – a netváří se na to moc shovívavě, ale červené je krev starců, tak je potřeba trénovat. Míjíme Nižnij Novgorodsk a    rychlostí 957 km/h pokračujeme na východ. Je 20:22 hod. SEČ (kolik je aktuálně netuším) a osazenstvo přechází do klimbání. Proberu fotky a taky si dám šlofíka…

Je 8:59 místního času (2:59 SEČ) a před námi je posledních 38 minut letu. Posnídali jsme a už je i sklizeno. Tvrdit, že jsem se za letu vyspal, se rozhodně nedá. Tak snad první den v Šanghaji nebude vražedný…

Teď už jen zbývá přistát s tímhle obrem (to je na kapitánovi) a dopravit se na hotel. A to je na nás.

P.S. Rozsvítil se nápis „Připoutejte se“ …Vítejte v Číně…Tedy v Shanghaji...

P.P.S Jsem v hotelu Grand Mercure Hongqiao, pokoj 1120... HURÁ...