85.000 Kč na hodinu. Zn. : Smrt jistá…

Rozdíl mezi Fukušimou a Černobylem? Dobrovolná smrt s možností zaplacení za obětování se oproti politickému nařízení… jen se stejnou vyhlídkou na smrt.  To je možné asi jen v Japonsku a Rusku.

Rusové vládli pevnou rukou a ocelovou pěstí dokázali neposlechnuvší smést. Japonci mají své dobrovolníky, kteří možná po vzoru, v jakém byli vychování, se nyní obětují při záchraně dalších životů. Peníze v tom zase tak velkou roli nehrají. Protože lidský život se nedá vyčíslit. Jsou lidé pro někoho zbyteční, pro jiného nenahraditelní. A 85.000 Kč za hodinu práce v prostředí, kde je smrt jistá, může sice někomu připadat jako lukrativní záležitost. Ale ve skutečnosti to určitě bylo velmi těžké rozhodování, zda se vědomě obětovat. Ukazuje to na nesmírnou odvahu a odhodlání, která se dá jen těžko ocenit.

Kdo z nich si vydělané peníze vůbec užije? Nejspíš nikdo. A rodinám, které po nich zůstanou, sice možná trochu pomohou se postavit znovu na nohy. Ale když je to za cenu lidského života…?

Co mě v souvislosti s Fukušimou i Černobylem napadá - jak by to vypadalo, kdyby se podobná katastrofa stala jinde. Jedinou výjimkou by byla asi Čína a Severní Korea. Tady by se to řešilo politicky a nedobrovolně. Všude jinde, v Americe, v Evropě … v Německu, Francii, u nás… našli by se dobrovolníci, kteří by se obětovali tak, jako Japonci? Protože u nás se nařídit nic takového nedá a to ani v případě, že by šlo o doživotní vězně. Co by se stalo?

Ano, je to z dnešního pohledu jen básnická otázka. Pevně věřím, že tohle dilema řešit nikdy nebudeme muset my a ani nikdo další. Každopádně – státy, které jaderné elektrárny mají, by se na takový scénář připravit nějak měly. A měly by na to myslet opravdu vážně. Kdyby totiž nedej bože k takové situaci došlo, nebude možné se týdny dohadovat v parlamentu, kdo půjde na místo katastrofy zasahovat.

P.S. On se těžko bude hledat někdo, kdo by šel na smrt za 85.000 Kč na hodinu.