Proč se na nás hrnou zahraniční kýče?

Já vím, řeknete, že je to byznys. Spíš bych se tedy měla ptát, proč to tolerujeme a dokonce kupujeme, že? Nebo už máme lety ten vkus tak zničený, že to ani nevnímáme? Možná, že nám prodejci některé věci tak často a záměrně vtírají do mozku, že se nám začínají i líbit.  

Vezměte si třeba nedávno aktuální dušičky. Kde je ta jemná pieta, se kterou jsme si dříve všichni jenom tiše vzpomněli na zemřelé příbuzné? Proč slavíme americký Helouvín (pro fajnšmekry – Halloween). Proč jen tak nevyzdobíme hroby a s tichou vzpomínkou tam nezapálíme svíčku? Proč si musíme ještě vyzdobovat své okolí těmi vyřezanými dýněmi, často hůře i keramickými „jako dýněmi“, keramickými, či sádrovými kočkami, které jako lezou po plotech, případně leží či sedí u domu? A nemluvě o dalších a dalších „ozdobách“ domů.

A co nás teprve čeká, až nastane advent? To bude hrůza. Čekají nás různě velcí „Santové“, zavěšení na provazech u okna, lezoucí po žebříku na balkon, či jen tak nesmyslně pověšení na zdi domu, kde není v jejich dosahu ani okno ani dveře. Nerada se koukám na takový dům, je mi z toho smutno.

Kam jste lidi dali našeho českého Ježíška? To malé dítě, které se narodilo na Štědrý den a na jehož počest si dáváme dárky? Proč jste ho vyměnili za starého vousatého a cizího Santu, oblečeného do červeného kožíšku? Co vám na našem malém Ježíškovi tak vadilo?

Nebo už jste podlehli? Tomu uměle narvanému kýči do našich obchodů? Tomu záměrnému vymývání našich mozků? Proč kupujete soby, Santovy čepičky a botičky?

Vraťte se k našim tradicím! Vraťte našim dětem Ježíška! Nám přece vždycky nadělovalo dárky miminko a ne starý dědek.