Proč je v lidech nutkání ubližovat?

Je to snad dědičné?

To ustavičné nutkání uvnitř člověka, ten pocit, že musí druhému nějak jeho úspěch znechutit, že musí jeho výtvor alespoň trochu pohanět, aby si probůh, nemyslel, že je mistr světa?

Potřebuje tu radost druhému alespoň zmenšit, když už nemůže mít potěšení z vlastního úspěchu sám, protože se na něj nezmůže?.

Co žene lidi v naší republice do tak hektického způsobu života a do neustálých rozepří a pomluvám? Blbá nálada? Letitá výchova komunistů? Tomu už snad nevěří nikdo, kromě politiků. Ti tak mají alespoň něco, na co to mohou svést.

Není to naopak všechno zakódované v naší české povaze?

Podívejte se na jiné národy. U kterého jiného jsou proti sobě navzájem lidé tak nevraživí (pokud pomineme politické a etnické problémy a soustředíme se pouze na povahu).  Stačí vyjet za hranice a hned uvidíte ten propastný rozdíl.

Proč se nám v cizině tak líbí? Proč o dovolených utíkáme z rodné hroudy, abychom načerpali energii? Kladnou energii samozřejmě. Tedy již dopředu víme, že tam jsou skvělí lidé. Nezávidí, úmyslně neubližují a jsou přátelští.

Ano, není to ve sluníčku ani ve volných dnech, kdy nemusíme do práce. Vždyť u nás je někdy i lepší počasí než TAM.

Není to ani v moři. I zde máme různé vodní plochy. Pravda, moře to není, ale k vodě se dostaneme. I když je JEN sladká. A velice často přece jezdí lidé do hor místo za mořem.

JE TO V LIDECH!

Je však zajímavé, že kraj od kraje se to v naší republice liší. Proč se nám tak líbí na dovolené na jižní Moravě? Kvůli vínu? NE! Kdo tam byl, nebo tam ke svému štěstí bydlí, dá mi za pravdu. Úplně jiný svět.

Také jižní Čechy jsou v pohodě. Sama to mám vyzkoušené a ne jen jednou.    

Skvělí lidé, skvělá dovolená. Všechno v pohodě a v klidu.

ČLOVĚKA OVLIVŇUJE PROSTŘEDÍ!

Čím více na jih, tím lépe. Lepší příroda, méně průmyslu, méně velkých měst = pohodovější lidé. Ochota pomoci je zde samozřejmostí, každodenní úsměv skoro povinností.

Jsou to podstatně chudší regiony než třeba Střední Čechy a Praha. V penězích to tedy není. A nebo je? Co když je to tak, že když má někdo dost, chce ještě víc? Pak tedy dokáže závidět sousedovi větší plat, větší bazén, větší vilu, zahradu, auto, ....

A nezávidí pak jen majetek, začne i se závistí na to, co má soused v hlavě a v rukou, co umí lépe než on.

A je z toho kolotoč. Kolotoč závisti, zloby a zášti vůči druhému.

Tak mu alespoň ten jeho úspěch a majetek pohaníme, že ano. Ať se trochu i trápí a hlodá ho svědomí, že možná něco i provedl. Patří mu to!!! Nemá se vyvyšovat nad ostatní. To se u nás trestá.

VZPAMATUJTE SE A PŘEMÝŠLEJTE!!!

Je vidět, že to jinde jde.

Není důležitý jenom váš pocit a vaše pravda, je třeba naslouchat i tomu druhému, vžít se do jeho myšlenek, neházet mu klacky po nohy. Na světě nejste kvůli sobě, ale kvůli druhým. Chovejte se proto pokorně a nedělejte ze sebe BOHA. Opravdu jím nejste. Jste jen malé zrnko v hromadě písku, a proto neotravujte svou nevraživostí ostatní zrnka, ale chovejte se jen jako malinká součást obrovského množství stejných zrnek. Jste jedinec, který je součástí celku. Malým zrnkem na Zemi a ještě menším VE VESMÍRU.

CHCE TO JEN TROCHU POKORY, která vám chybí.   

P. S.

Vzhledem k tomu, co jsem napsala, si zakazuji komentáře. Znám lidi a vím, že článek může tít do živého a takto „postiženého“ člověka rozčilit „až do běla“. Pak by vzájemnou reakcí na komentáře nastal pravý opak toho, čeho jsem chtěla dosáhnout. A jestli nechápete, o co mi šlo, tak je mi vás líto.

Pokud se mnou tedy souhlasíte, čtěte a možná i pošlete karmu a pokud ne, lituji, ale vám není pomoci a takové články vůbec nemají pro vás cenu. Vůbec je nečtěte! Jen se zdržujete. Dál se rychle štvěte světem za bohatstvím, opovrhujte chudými, záviďte jeden druhému a hoňte se....

Hoňte se za vlastním pocitem blaha na této Zemi. Vždyť po vás potopa, ne?