Písknutí

Bohužel se to krátké ostré písknutí ozvalo právě v tu chvíli, kdy jsem byla sama doma. Zrovna jsem v klidu setřela podlahu a teď v koupelně přepírala pár kousků prádla. 

To jedno jediné písknutí se ozvalo těsně za mnou a bylo tak vyzývavé, že jsem se otočila. Samozřejmě nikde nikdo, jsem přece sama doma!!!

To písknutí znělo, jako když na sebe upozorňují dva dobří kamarádi, nacházející se každý na jiné straně komunikace. Znělo ostře a pronikavě.

Co všechno se jednomu jedinému člověku mihne hlavou v tu chvíli, když jeho mozek neumí ihned logicky něco vysvětlit, to snad nejde ani popsat. Přesto se o to pokusím.

1. Leknutí! Logicky vím, že jsem sama a nemá tady tedy nikdo co pískat.
2. Strach! Vystřídal dosud silný pocit bezpeční a klidu. Podívám se okny ven na dvůr a před dům. Nikde nikdo.
3. Snaha o logiku a vysvětlení! Z venku písknul pták? Soused písknul na psa? Zvuk pochází z místní komunikace? Soused jede s kolečkem, které nemá namazané?
4. Postupné vylučování logického vysvětlení! Máme silné protihlukové zábrany v oknech – tedy z venku ne!
5. Mám snad halucinace? Možné to je, ale dosud jsem je nemívala.   
6. Strach ze záhady a tajemna! Ovlivněná a zblbnutá filmy s hororovou a sci-fi tématikou, naskakuje mi okamžitě další možné vysvětlení. Je to snad návštěva, která nepochází z tohoto světa? Nějaký duch mého předka, který se pokouší o spojení se mnou?  
7. Pocit ohrožení! Co když se k nám naopak nějak dostali nevítaní návštěvníci z masa a kostí? Zloději, případně ještě někdo horší? Co když je to jejich signál, znamenající vhodnost útoku?
8. Rychlé jednání! Každopádně raději hned jdu a zamknu ještě na jeden západ. Obejdu místnosti a zkontroluji okna.
9. Nutnost uklidnění! Pustím si velmi potichoučku rádio (přece jen chci mít nadále sluchový přehled o svém okolí).
10. Jdu se z toho vypsat na blog!!!