O rodokmenu

Dnes je sestavování rodokmenu moderní, kdejaká celebrita o tom mluví a jsou dokonce firmy, které sestaví váš rodokmen na zakázku. Existují knihy s návodem, jak si může takový rodokmen sestavit každý sám.

Můj děda (otec mého otce) se tím kdysi zabýval velmi intenzívně. Jezdil po různých matrikách, farách a kostelech a dostal se až k tomu, že náš vzdálený pra-pra-pra…prapředek byl zeman na nějaké tvrzi. Jen škoda, že jsem byla ještě školačka, nějak to šlo kolem mne a nezajímala jsem se o to.

Pak děda zemřel, a když se vyklízel jeho domek, vzpomněla jsem si na ten rodokmen a ptala se, zda ho někdo nenašel. Samozřejmě, že nenašel a vše je  bohužel   nenávratně ztraceno.

Já jsem se o dost později snažila náš rodokmen také sestavit, protože mě to zajímalo. Tedy jsem se pouze pokusila o jeho sestavení a tento pokus mě stál hodně času, ale výsledek není valný.

 Ale v té době, kdy jsem se tím začala zabývat já, to byla věc zbytečná a lidé v okolí se mi divili.

„A proč to děláš? K čemu ti to bude?“

Přes to jsem si dala tu práci s dohledáváním v rodných listech, otravovala jsem rodiče s otázkami, kdy se narodili jejich prarodiče, jak se jmenovali a kdy zemřeli. Nebyla jsem úspěšná na 100 %. Plno dat se vykouřilo z paměti a ani se nedalo v papírech dohledat.

Po matrikách a farách jsem tedy nejezdila. Ono by to asi pak šlo, ale nějak nebyl čas.

Dostala jsem se tedy ke svým pra-pra-prarodičům z obou stran, tedy ke svým pra-prababičkám a pra-pradědečkům. Ne u všech se mi podařilo dohledat data narození a úmrtí, ale jména mám.

Dostala jsem se tak až do předminulého století.

Vše jsem zakreslila do větví šípkového keře a zarámované do starodávného rámečku po babičce jsme to vyvěsili na chodbě. Kdykoliv jdu okolo, podívám se na všechna ta jména, která znějí tak staročesky a je mi dobře.

Protože oni tu byli proto, abych tu po dlouhých letech byla i já a moji kluci.