Těsto na Jánský chlebíček jsem dostala týden před rodinnou oslavou. I s návodem. Prý že přinese štěstí mně i mojí rodině. V čem takové štěstí spočívá a co vše, uvěříme-li tomu, může způsobit nepřesné dodržování postupu přípravy?
Dostala jsem ho týden před rodinnou oslavou od kolegyně z práce a s ním i vytištěný recept. Prý chlebíček přinese štěstí mě a celé mé rodině. V čem takové štěstí spočívá a jak reálně se přenese z chlebíčku do žaludků mých blízkých?
I přes dvě připomínky na mobilu, v nichž stálo „Vyndej těsto z batohu“, jsem sklenici od medu do půli zaplněnou onou mazlavinou přes noc v batohu zapomněla... Druhý den ráno jsem ji objevila; i skrze zavřené víčko se hmota vybryndla do hlubokých útrob mé tašky. Cosi ve mně hlodlo – už teď jsem pokazila „hru“ a buď se mi chlebíček neupeče jak má nebo, a to je ještě horší, štěstí nepřinese. Ouha. Stranou jsem dala oblemclé věci, vyměnila batoh a sklenici nechala přes den vesele bobtnat v míse na kuchyňské lince. A pak jsem se den co den držela předepsaného postupu. Jeden jsem přidala cukr, druhý mouku, třetí zas něco. Jednou jsem měla ráno, v poledne a večer těsto zamíchat, což jsem zase pokazila, protože jsem míchala jen, Propánajána, dvakrát! Předposlední den jsem obrovskou lavinu těsta rozdělila na čtyři díly. Hned nato posílám esemesky přátelům žijícím poblíž, kdo že by měl jevil zájem o svaté těsto. A zase na mě přišla drobná úzkost – udám ho? Co když ne? Štěstí nedorazí? Udala jsem, kupodivu. Jedna kamarádka, které jsem předávala čtvrtku příslibu štěstí, si vzpomněla, že už kdysi Jánský chlebíček pekla. Ejhle, musela jsem jí to prozradit: peče se jen jednou za život! Ale neboj, poradila jsem jí, když ho zamícháš dvakrát po směru hodinových ručiček a dvakrát protisměru hodinových ručiček, prokletí pomine. Souhlasila a už peče. Možná mé doladění k receptu připíše a pošle dál.
Chlebíček se povedl a chutnal. A já se začala těšit na to štěstí. I když - trochu mě trápilo, že by mohlo být pokažené, poněvadž mi těsto vybouchlo v batohu a jednou jsem nezamíchala…
Stačilo by, kdyby to štěstí zařídilo, aby se mi povedl TEN dort k narozeninám!
Čokoládovočokoládový. Takové štěstí by mi docela bodlo. Dokonce jsem si i zakoupila zbrusu nový elektrospotřebič – ruční šlehač. A spoustu přísad na sušenkový korpus, vrstvu hořkočokoládovou, mléčnočokoládovou a bíločokoládovou. Příslib dobrot, spousty proteinu i zdravé dávky magnézia. Za pomoci elektrošlehače tedy šlehám ingredience na jednu z vrstev. Chutná delikatesně. Překlikávám rychlosti a spotřebič občas podezřele zablýskne a podivně zavoní. Jako by se pálily dráty nebo co. Projde mnou malinká obava, zda přípravu dortu vůbec přežiju. Opatrně vypnu šlehač, přidám do krému šlehačku a cukr a šlehám dál. Ha! Nejnižší rychlost se už neráčí nastartovat, ale od dvojky to šlehá. Fajn. Vypnu, něco přidám a… nic. Přístroj klekl. Jeho životnost byla až k neuvěření krátká… Soudím, že jde o trest shůry za tu zapomenutou sklenici v batohu… Poslední vrstvu šlehám ručně metličkou. Dá to zabrat a nejsem schopná řídit se receptem, který říká „šlehejte několik minut na nejvyšší rychlost“. Nejvyšší ano, ale mojí – jsem pomalejší než jedna. Připravuju, připravuju, vlévám poslední vrstvu na dort, pak otevřu lednici, z níž na mě vybafne malá mísa se šlehačkou a rozverně zašvitoří, že jsem ji měla vmíchat do právě vlité vrstvy bíločokoládové… je to jasné, to úplně přesně odpovídá faktu, že jsem onehdá ten chlebíček zamíchala jen dvakrát namísto třikrát! Ha! Zaraduju se, protože to znamená, že by mi už nic vážného hrozit nemělo. Aspoň v kuchyni ne.
No a tak se snažím nakonec zakamuflovat dort, jak jen to jde, aby byl krásný a hlavně, aby z něj vyzařovala ta nejdůležitější ingredience – totiž láska.
Říkám si, jak asi chutnal Jánský chlebíček před pár a jak bude chutnat za pár měsíců? Kolik štěstí ve vůni kvasnic už rozkvetlo nadšenými pekařkám a jejich rodinným příslušníkům? Co že je ono ŠTĚSTÍ vlastně zač?
Dort se povedl a chutnal.
To se ví, že dodržení postupu pečení, předání těsta nebo přeposlání obrázku anděla dalším deseti přátelům štěstí nepřinese. Fakt je, že jsem možná měla štěstí, že mi ten šlehač „jen“ kiksnul v ruce. Těsto netěsto, vezmu-li to kolem a kolem, pravdou je, že když oslavenec sfoukával svíčku a rozbaloval dárky, to, co plápolalo z pocitu vděčnosti za vše, co už teď máme, se muselo jmenovat štěstí.
Takové, těsto netěsto, přeju i Vám.
P. S. Pošlete to dál :-)
Zdroj:
https://kitchenette.cz/clanek/225-vatikansky-chleb-stesti
https://www.mimibazar.cz/recept/98425/svatojansky-chlebicek-stesti-prinese-stesti-cele-rodine
