V mé rodné Itálii to jde s ekonomikou, sociální politikou, bezpečností v ulicích a podobně, hodně z kopce. V České republice na tom zatím tak špatně nejsme, ale pokud se budeme „snažit“ jako doposud, zřejmě se Itálii brzy přiblížíme (a možná ji v mnohém i předběhneme). V těchto negativních nešvarech nejsme na počátku cesty, ale už někde uprostřed. A to se snažím být optimistou.
V čem je ale Itálie stále vepředu, a to myslím v pozitivním smyslu, je cena vody. Ta je totiž regulována ústavou a nikdo si nedovolí usilovat o nějaké výrazné zdražené. Proto je tato komodita v Itálii velmi, velmi levná, takřka zdarma. Vláda si totiž velmi dobře uvědomuje podstatu věci. A to, že voda je prostě dar přírody, nikoliv lidský vynález či stroj na peníze nebo dokonce výdělečná továrna určená k privatizaci. K takovému uvažování není potřeba vysokých škol, je to jen zdravé lidské myšlení a osvícenost pověstného selského rozumu.„Trošku“ jiná je situace v České republice…Tady by mohlo mé rozjímání klidně končit, protože odpověď zná každý, kdo platí, nebo někdy platil složenky…Voda je v tuzemsku velmi draze zaplacená a někdo z ní nestoudně profituje. Jistě, privatizace vodovodního řádu byla transparentní, byznys s vodou se vychytrale (nikoliv chytře a moudře) schoval za výrazy „vodné a stočné“. Je to ale normální? Skutečně jsme národ, který si nechá vnutit cokoliv? Často stávkujeme za to, aby nám zaměstnavatel přidal procento, dvě či pět na platech, ale nad nestoudnými cenami vody reptáme jen za dveřmi domácností nebo u piva. Nebylo by na čase to říct zodpovědným lidem a vládě z plných plic? Nebo budeme čekat, až nám stát vytyčí kolik (a za kolik) můžeme denně vydýchat vzduchu? Zní to absurdně? Vzpomeňte si na podstatu plateb vodného a stočného a zjistíte, že čím větší absurdita, tím pro někoho větší důvod k vytváření „takyvýdělečných“ projektů, zákonů a nařízení…Není načase s tím něco udělat? Uvažujme zavčasu. V opačném případě se může stát, že po zaplacení nákladů na bydlení a energie nám zbyde možná tak na to pověstné pivo, kterým jen přikrmíme naše prázdné reptání…
