Tyranie sociálních sítí
Moralisté proti šmírákům
Prastaré palermské pravidlo prožit život a nebýt na nikom a na ničem závislý platí dnes jako nikdy. Už jste někdy zkusili „zrušit“ si účet na facebooku? Zkuste to. „Oficiálně“ to nejde, účet lze pouze pozastavit. Uživatelské rozhraní FB při deaktivaci vyjádři „politování“ nad celou události a nabídne vám možnost zdůvodnit svůj krok, přičemž opce vašeho odchodu rozdělí na společenské faux pas(s naději, že se brzy vrátíte do hry) a na „znepokojení“ nad tím, že nejste asi psychicky v pořádku (máte zde prostor kliknutím na pár butonů se i postěžovat). Samozřejmě, že v nabídce možných důvodů odchodu neexistuje řádek: „Facebook je nebezpečně návykový.“ Aniž bych měl po ruce nějaký důvěryhodný výzkum, dovoluji si na základě zkušenosti se svým okolím tvrdit, že lide začali o facebooku víc mluvit než předtím. Do nedávna byli příliš zaneprázdnění novou hračkou. Jako v každé diskusi o nějakém poměrně novém fenoménu i v tomto případě můžeme předpokládat dělení uživatelů na dva tábory. Na skeptiky, kteří považuji Facebook za šmíráckou a narcistickou zábavu a na těšitele, kteří ve Facebooku nadále vidí skvělý komunikační prostor pro sebe-reprezentaci.
Pec, ve které hoří náš život
V minulém století ústředním psycho-fenoménem byla televize. Ano byla to telka, která do značné míry manipulovala svým divákem a převáděla jeho pozornost z objektu na objekt aniž by vyžadovala jakýkoli fyzický pohyb (s výjimkou mačkání tlačítek na „dálkáči“). Člověk druhé poloviny dvacátého století se dá označit za historického "svědka" neuvěřitelného množství události, (pokud každý kamerový záběr budeme považovat za událost). Chytřejší a zkušený člověk začátku nového tisíciletí již ale nechce být tolik sváděn nepřehledným světem televizních obrázků, neboť s jejichž rostoucí věrohodnosti chcete-li realističnosti (která je přímo úměrná růstu rozlíšeni) dialekticky ztrácí v ní důvěru. Tomuto novému člověku byla nabídnuta nová možnost – stát se „tvůrcem“ svých médií. A co se stalo? Spolkl to i s navijákem. Dnes je tak zaneprázdněný svoji novou roli, že stíhá jen vydělávat na další a další obrazovky, na kterých se může připojit… a s pocitem kontroly nad obsahem tvořit… skládat si svoji mozaiku identity… a kromě toho samozřejmě také šmírovat, pomlouvat a všemožně se ukájet… Nedá se nic dělat, stále jsme stejní, všichni máme rádi pohádky a také všichni chceme být svádění nějakou sladkou lži. Internet se proměnil, ze „země zaslíbené“ pro kyberpankáče v parádní prostor v němž nezůstala ani stopa po původní neuhlazenosti a ostrých drátech – jenom všudypřítomný kapitál. Ptáte se proč kapitál a do čeho se zde investuje? Samozřejmě, že do nás samotných. Nejcennějším zbožím v sítí jsme my, připojení uživatelé. Právě proto facebook skrývá možnost zrušení účtu a nabízí pouze lehce stornovatelnou deaktivaci.
Tyranie narcismu
Rozdíl mezi námi a našim profilem na Facebooku je ten, že profil není nikdy osamocen. I když se zrovna s nikým nebavíme, stále můžeme pozorovat aktivitu ostatních, která je zdánlivě adresovaná právě nám. Na rozdíl od fyzického světa můžeme se „namontovat“ do každé diskuse. A dokonce i v případě, že nemáme co smysluplného napsat vždy můžeme dat „lajk“. Ať už zde zplodíme jakoukoli performaci, nebudeme nikým považován za blázna. Na facebooku totiž jsou blázni všichni. Dalším důležitou odlišnosti od fyzického světa je skutečnost, že nehledě na značnou zaliddněnost není v sociální síti cítit ani molekula lidských pachů, pohledů a nejednoznačných úsměvů. Na Facebooku nic nevyvolává zdravou lidskou paranoiu - vše se odehrává pod sterilní kulisou modrobílého rozhraní. Naše digitální dvojče je tak v podstatě „všemohoucí superhrdína bez úzkosti a strachů,“ který pod němé burácení lajku pochoduje střemhlav na místě bez času a prostoru. A co my? Nezapomněli jsme si vyčistit aspoň zuby? Doufám, že ne…
Nové čínské přísloví: Co ústa neřeknou, prst naklepe
Psychologický fenomén sociálních sítí je založen na odbouraných zábranách a neexistující úzkosti z komunikace, jak ji známe z fyzické reality. Je to falešný svět našeho digitálního dvojčete, které zběsile poháníme. Facebook je hra a jako hra by měla být chápaná. Jako příklad totálního zfejsbukovatění můžu uvést své nedávné faux pas. Poznal jsem převelice zajímavou osobu v sociální síti. Byla mi představena jinou neméně zajímavou osobou. Během tři měsíců jsme si napsali asi 24652 vzkazů na chatu. V průběhu našeho digitálního seznamovacího tance jsem zveřejnil přes sto odkazu, které měli spolu se vtipnými posty a odkazy na „zajímavé“ články vysvětlit delikátní směs orientů a západu, která tvoři moje jedinečné nitro. Co se stalo pak? Malá tragédie. Kvůli setkání se svoji v tu chvíli již nejlepší kamarádkou jsem cestoval mnoho kilometrů na druhý konec Evropy abych zjistil, že ji nemám co říct. Respektive mám, ale necítím tolik odvahy a bezprostřednosti, kolik jsem cítil v sedě u počítače obklopený nedopitou kávou. Jsme zaplať pánbůh stále přátele, ale ten trapas si jistě dokážete představit. Momentálně mám (jak mnozí pochopili již u prvního odstavce) deaktivovaný účet a učím se žit bez Facebooku. Jsem zvědavý jak dlouho to vydržím. Zatím se nenudím, mám twitter a ještě linkedIn. Co si budeme povídat, jsme v médiích až po uši.
Sabir Agalarov
Mají "romská média" nějaký smysl?
Před nedávnem v souvislosti s kauzou Romano hangos, kterou svým veřejným pokusem o diskreditaci těchto tradičních českých novin otevřel bývalý zaměstnanec Společenství Romů na Moravě (SRNM) Pavel Pečínka, vznikla v kruzích mediálních odborníků na Romy diskuse na téma, zda mají tzv. romská média nějaký smysl. Z této diskuse nepřímo vyplynul závěr, že nemají, neboť jsou „planým roubem do romské kultury, který se ne a ne uchytit“. V této souvislosti je potřeba si položit několik otázek. Co jsou to vlastně média? Proč označujeme některá média za „romská“ a zda se takovým označováním nedopouštíme latentní diskriminace samotné podstaty demokracie. A třetí otázka, která napadá v této diskusi je, jestli mají vůbec nějaká média v České republice smysl? Je potřeba si také připomenout fakt, že média nejsou jenom noviny, ale jsou to také rádia, televize a internetové zpravodajské a publicistické portály po celém světě. Nyní se tedy pobavme výhradně o tištěných médiích, o novinách v ČR.
Sabir Agalarov
Třináct závěrů Satanovského o roli Ruské Federace
Ukrajinské povstání na Majdánu způsobilo vyostření konfrontace názorů odborné i široké veřejnosti nejen na Západě. Mezí ostře propagandistickými texty, ale vznikají i snahy ruských odborníků na mezinárodní vztahy „objektivně“ vysvětlit mocenské rozložení a ukolébat tak pozornost čtenáře takřka z „vyšší analytické perspektivy“. Jedním takovým textem je i čerstvá stať Jevgenije Satanovského, prezidenta Institutu Blízkého Východu. Jeho článek „Všechno teprve začíná“ v prvé řadě ukotvuje nedávno realizovaný referendum na Krymu jako legitimní danost a jeho výsledky jako objektivní realitu. Větou „Pokud demokracie je výraz vůle národa, pak referendum na Krymu je bezpochybně demokratický,“ zahajuje svůj text a zároveň tím vymezuje cílovou skupinu na kterou se obrací. Veřejnost, která s průběhem připojení Krymu cestou referenda nesouhlasí s akademickou laskavou korektnosti označuje autor jako „krymoskeptiky.“
Sabir Agalarov
Putin – the Judgement Day se blíží.
Metoda provedení a propagandistický doprovod anexe Krymu měly tolik stejných rysů s anexi Sudet, že porovnání dvou diktátorů dnes již zcela zevšednilo – Hitler jako Putler. Současná ukrajinská krize ale ještě jednou ukázala nakolik bezvýznamné je škatulkování jednotlivých totalitních proudů. Současný ruský putinismus, který ke své životaschopnosti používá kombinaci sovětsko - nacistického propagandistického jazyka se bohužel úspěšně realizuje v heslech „bratrská pomoc“, „boj s fašistickými živly“, „ochrana obyvatelstva“, „jednota národa“, „ideologie vůdce“, „skupiny zrádců“, jen zesiluje pocit duchovní a dějinné spřízněnosti dvou euroasijských vůdců. Oba svého času hodili rukavici globalistům, zednářům, atlantistům a satanistům ze zbytku světa. Historické podobenství mezí oběma profily je nabíledni, avšak k lepšímu porozumění probíhajících událostí je potřeba se všímat i rozdílů mezí srovnávanými jevy.
Sabir Agalarov
Komunikační šumy současnosti. Díl 1: Ostré podpatky
Tato pilotní stať je první, ze série textů věnovaných rezonujícím a alarmujícím polohám kultury, kterou jsme vytvořili.
Sabir Agalarov
Cejl
Je něco po deváté večer a na brněnském Cejlu je stále hodně lidí. Studenti, vychází z koleji Wind Point a míří do hospod. Pracující neoproletarát se vrací z odpolední směny a spěchá do Inter Sparu pro nákup. Bílá masa se mísí s hlavními obyvateli této bizarní ulice – s cikány.
| Další články autora |
Metro E: Návrh nové linky Pražany spíš nadzvedl. Proč a kudy má vést?
Vznikne v Praze pátá linka metra? Čtvrtá trasa D se teprve staví a pražští radní již plánují další...
Přes sto let staré turbíny stále pracují. Česko ukrývá unikátní průmyslové dědictví
Voda, turbína a poctivé řemeslo. Zdánlivě jednoduchý princip dokáže fungovat neuvěřitelně dlouho....
Chytrá mapa ví, kde rostou! Dirigent Národního divadla našel hřiby jako z pohádky
Po dlouhém suchu se situace v českých lesích konečně mění. Aktuální mapa Českého...
Pátá trasa metra E dostala zelenou. Radní schválili studii okruhu za stovky miliard
Pražští radní dali zelenou studii proveditelnosti pro pátou trasu metra E. Nová okružní linka má...
Trolejbusy, jaké Praha ještě neviděla: policejní, obojživelné i popelářské vozy
Co kdyby po Praze jezdil trolejbus pro prezidenta, policejní hlídku nebo třeba popeláře? A co...
Dálnici D11 zastavila hromadná nehoda. Komplikace byly v obou směrech
Dálnici D11 na 33. kilometru ve směru na Hradec Králové v sobotu kolem poledne zablokovala nehoda...
O prohlídky rekonstruovaného areálu Bekon byl v Hrádku nad Nisou velký zájem
O prohlídky rekonstruovaného areálu bývalé textilky Bekon v Hrádku nad Nisou na Liberecku byl dnes...
Palačovská spojka se otevřela cyklistům. Klíčové spojení Valašska s dálnicí je skoro hotové
Obyvatelé Zlínského, Olomouckého a Moravskoslezského kraje se dnes mohli poprvé projít a projet po...
Rychlá jízda v zatáčce skončila totálním zničením vozidla v příkopu
Mladý řidič v osobním voze značky BMW nezvládl u Přerova vlivem nepřiměřené rychlosti průjezd...
- Počet článků 15
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 887x



















