Chiméra české politiky

Tato stať je věnovaná současnému stavu české politiky. K jejímu napsání mě vedly dlouho tížící moji mysl otázky. Co v průběhu dvaceti let vedlo ke zformování jedinečného českého politického hybrida, který pod děravým pláštěm vzorné evropské demokracie schovává realitu diktatury osobního charismatu jednotlivých reprezentantů? Proč v České republice již neexistuje průhledný a jasný politický spektrum? Proč český národ dovoluje ústavičně dusit svoji vlastní demokracii a stále tíhne k diktatuře nedokonalých osobností? Netvrdím, že na něco tak složitého je možné najit odpověď. Kritickému pohledu ale současný stav české politiky podrobit lze a v souvislosti s posedními událostmi to považuji za nutné. 

zdroj: intenetMariano Villaba

Zdroj české politické fikce

Bizarnost současné české demokracie tkví v jádře, z něhož vznikla. Toto jádro figuruje v dějinách současnosti pod označením Občanské forum. Skupina lidi, která měla zaplnit mocenský vakuum postsocialistické České republiky se reprezentovala pod tímto fiktivním politickým tělesem. Svedená moci a novými možnostmi osobního materiálního růstu tak ale při naplňování ideálů občanské demokracie zcela selhala (zalhala?). Místo zdravého politického spektra s jasně rozdělenou názorovou paletou vzniklo absurdní pseudopolitické divadlo. Z Občanského fora,  tohoto beztvarého dítěte vyrostla dnešní perverzní holka – současná česká politika. Řečeno s psychoanalýzou, její superego zaměstnávají v současnosti jenom nekalé myšlenky. Její perverznost již dosáhla takové neúnosné míry, že pod tíhou vlastní zrůdnosti, ztrácí jakoukoli kontrolou sama nad sebou. Lži, licoměrnost a strach z nevyhnutelnosti vlastní imploze, zadávají české demokracii další inercii k produkci dalších veřejných lží. Politické vakuum, které nebylo nikdy naplněno, se tak stále nachází v pozadí současného systému a volá po vyrovnání této míry neuspořádanosti a neurčitosti. Korektura současného politického systému je tedy nevyhnutelná. Není možné i nadále si hrát v postmodernismus, aniž bychom měli skutečné mistry postmoderního politického umění. Nic takového navíc neexistuje. Existuje pouze možnost nápravy současného stavu, která by měla znamenat zevrubnou reformu současné politické reprezentace.

Česká politika je vymodelovaná iluze

Neserióznost ČP vychází ze způsobu jimiž drží otěže vlády současní nepolitici. Občané, jejichž apolitičnost a kulturní plytkost je systematicky zneužívána všemi mocenskými sektory, umožňuji českým politickým reprezentantům pokračovat ve své nekalé hře, v níž jsou systematicky porušována ústavní pravidla a korupce se již neskrývá. Lépe řečeno tato pravidla jsou neustále modifikována v souladu s politickými záměry politických celebrit, nebo-li lépe řečeno nepolitiků. Ve srovnání s jinými zeměmi, jako je například Německo, česká politika působí jako vyšinutá pouťová zábava. Jednotlivé politické strany se ničím neliší od starých kolotočů, jejíchž rezavé fasády jsou jen natřený novými barvami a lídři těchto stran jsou jen charismatičtí a účelově uřvaní komedianti vydělávající na lidském nevkusu. Streetartový motivy těchto fasád jsou ale zcela falešné a pod jejich lakem se skrývá nebezpečí starobního rozpadu. Od svých evropských sousedů jen dovolujeme naším lževládcům přejímat ty nejhorší věci a prodávat nám je jako legitimní a funkční. Těch dobrých vlastnosti se ale systematicky nikdo nevšímá. Na rozdíl od zdravých politických systému, český je postaven na vypracovaném charismatu „hlavních hrdinů“ politicko-divadelního dramatu na pokračování. Nás nezajímá skutečná náplň sociální demokracie, eko-politického nebo liberálně-demokratického myšlení, nás zajímá pouze hypnotizující úchvatnost jednotlivců, které se prohlašuji za reprezentanty těchto politických proudů. Poslední prezidentská kampaň jasně ukázala, že český národ nevolí politiku, ale volí fiktivní manifestace obecných lidských vlastností jako je „slušnost“ pána Schwarzenberga nebo „lidovost“ pana Zemana. To jsou ale lží a za jejích lépe nebo hůře natřenou fasádou se skrývá vlivný aristokrat zbavený jakýchkoli politických ambici a prohnaný chytrý hráč, který již ne jednou zradil veškeré socialdemokratické principy ve prospěch vlastní pohody. Osobu Václava Klause je netřeba komentovat. Tento mistr české politické iluze výjimečně dobře ví, jací jsou čeští voliči a při pohledu na jeho poslední kroky je dobře vidět, že tak jak on málo kdo pohrdá těmi komu celou dobu vládl. Klausovo využití svého práva vypustit na svobodu bandu těch největších neřádů a následné fiktivní obvinění z velezrady je velkolepým příkladem skvělé zahraného zlého pokru. Žolik padl. Kolo je uzavřeno a výsledný komunikát je zcela srozumitelný. Degenerativní proces české politické scény je potřeba co nejrychleji obrátit a začít bychom měli každý ve své mysli… neboť nikdo neví, kdo z nás bude zítra českou politiku utvářet. Česká demokracie je ještě mladá a dnes se utváří její budoucí hezčí tvář. Doufejme... učme se...