Oprostit se od všech představ, pokusit se dívat nekriticky, zapomenout na knižní předlohu a vyrazit do kina alespoň po dvou skleničkách vína. Jen tak se dá Padesát odstínů šedi vydržet až téměř do konce. Ať se člověk snaží být, jak chce nezaujatý, příšernost téhle jedné velké mediální bubliny ho dostane na kolena. A pak hodně rychle z kina.
Že knížka není vlastně vůbec literatura, jen vcelku rozsáhlý soubor vět na téma tvrdý sex, věděli všichni. Ale že se něco takového povede do nejmenšího detailu dostat i na filmové plátno, to už si dokázal představit málokdo. Film podle pro mnohé nepochopitelně úspěšné knižní předlohy je sledem trapných scén, které na sebe ani v nejmenším nenavazují. Jedno se ale musí nechat, je to asi první film v historii, který dokázal obsáhnout naprosto všechno z knížky. Jednak proto, že příběhu je v Padesáti odstínech šedi pramálo, ale i díky nezájmu o jakoukoli návaznost. Prostě si užijete helikoptéru, luxusní auto, víno, hernu, piáno, večeři. Všechno to tam je. Ale působí to spíš jako sled reklam na Apple, Audi (proč jezdí pan Grey tak zženštilým autem, je asi z celého filmu nejméně pochopitelné) a vlastně je ten luxus tak málo uvěřitelný, že se snad žádná žena nemůže ani zasnít.
Očekávání nenaplnily bohužel ani lechtivé scény. Její prsa jsou vidět tak často, že se i muži začnou nudit a on je tak prkenný, že sexy prostě být nemůže. Do pornografie má Padesát odstínů daleko, protože ani sebehorší herec v tomto odvětví si nemůže dovolit, aby vypadal tak směšně jako Dakota Johnson a Jamie Dornan. A neoholené nohy a bujné ochlupení intimních míst spíš znechutí než naladí. Jestli je nutné knižní podobě něco přiznat, tak že nechala většině konzervativně smýšlejících žen nahlédnout do trochu jiné sexuální sféry. Ale to se do filmu nedostalo. Jeho drsnost se vytratila, její nevinnost působí trapně. Slečna Steelová se svému osudovému drsňákovi prostě vysmívá do obličeje. A on je spíš jako malé zmatené děcko než pan „vše mám pod kontrolou“. A strašlivě přehání. Řekne, že s nikým neusíná a v další scéně se probouzejí v objetí. Řekne, že nezná romantiku a jdou se projít do zahrady. Nevzal by ji do své herny před podepsáním smlouvy, ale v herně řádí jak diví, zatímco divák čeká na podpis do konce filmu marně.
Jestli měly ženy po Padesáti odstínech šedi toužit po svém panu Greyovi, tak se určitě rády vrátí ke svým naprosto průměrným manželům a partnerům. Měly-li se zasnít a utéct v myšlenkách do luxusu bohatých mužů, tak budou šťastně nasedat do svých obyčejných aut. Zůstane totiž jen pachuť zklamání a smutek z toho, že pohádkový svět neexistuje už ani ve filmu.
