Kotletovi Lovci: Masakr podle nejdivočejších snů

Tvrdé fanouškovské jádro čekalo na novou knížku Františka Kotlety v křečích každodenních diskusí o tom, kdy už to sakra vyjde. A pak to konečně vyšlo. Lovci mají koule a nebojí se je použít. 

Není to ani Bratrstvo krve, ani Perunova krev a bohužel ani další Příliš dlouhá swingers party, Lovci mají od každého trochu a ono to nakonec nějak funguje. Ne nějak, skvěle. 

Samozvaný první český superhrdinský román má opět všechno, co má taková dobrá oddechovka mít. Především spoustu krve a prakticky nezničitelných záporáků. Pak taky hodně krve. Když přicmrdnete ještě pár kapek, pak to bude asi všechna krev. Ke krvi v knížkách patří neodmyslitelně i sex. Ten tu taky je. Základ je tedy v pořádku. V Lovcích se pak přidává ještě trocha toho fantazírování o budoucnosti, o velmi multikulturní Praze a jejích problémech v roce 2050. To je ale jenom na dokreslení atmosféry. Hlavně jde o politiku, která je hodně zkorumpovaná a hodně propletená se zločinci všeho druhu. Zase trochu nová kombinace a zase funguje. Jak to sakra ten Kotleta dělá? 

K tomu všemu se pak samozřejmě přidává ještě typický humor. Některé hlášky stojí za to, mě pobavila třeba “budiž jí peklo těžké”, to má přesně tu správnou dávku ironie. Ale i když se Kotleta ve vtipkování hodně zlepšil, ještě to není ono. V těch krvavých scénách to pořád tak úplně nesedí. Jenže my tu srovnáváme s velmistrem Kulhánkem, takže i přiblížení se k jeho nadpozemské dokonalosti je známkou velkých kvalit autora. 

A teď k mé proslulé zžíravé kritice. Lovci se čtou hladce jako když používáte kvalitní gelík, akce je tam dostatek, má to spád a spoustu zbraní. Ale chybí trocha babrání se v detailech. Celou dobu se mluví o vylepšeních a o spešl zbraních, ale že by nám chudákům někdo pořádně vysvětlil, jak že ti šílenci vylepšení fungují, to se nestane. Konec jsem pochopila jako náznak pokračování příště, tak snad. Vůbec trochu propracovanější postavy by se hodily. Klidně si přečtu o pár stránek víc a budu mít jasno, která holka a který kluk se mi líbí a jsou sympaťáci. Nemluvě o hlavním hrdinovi, kterého u Kulhánka zpravidla prostě miluju, ať je sebedivnější. To se mi u Kotlety zatím nestalo. 

Lovci jsou návratem k čisté akci a bitkám na úkor slovanských bohů a afrických rituálů. Jestli to bude autor střídat, bude to fajn, ale nerada bych se vzdala něčeho ve stylu Perunovy krve a zmíněné Příliš dlouhé swingers party nadobro. Protože tou druhou zmiňovanou už šlapal Kotleta na paty Kulhánkovi. Lovci těchto kvalit nedosahují.