Není to Láska nebeská, žádnou typickou vánoční slaďárnu nečekejte. Nový český film Křídla Vánoc je vtipný, ale taky trochu upřímný a občas absurdní. A rozhodně stojí za vidění. Vica Kerekes není prvoplánovou krasavicí, ale Krajčovi režisérka roli svůdníka neodepřela.
Křídla Vánoc se na první pohled zdají být vánoční romantickou komedií se vší parádou. V kině ale člověk zjistí, že tomu zase tak úplně není. Partička kamarádů, kteří pracují v obchodním centru se po večerech schází na střeše, popíjí pivo a taky tak trochu mluví s anděly. Richard Krajčo koná s růžovými brýlemi dobré skutky a obšťastňuje ve svém obývacím přívěsu zásadně vdané paničky. Radost mu dlouhou dobu dělá jen Růžena, kůň poslušně ustájený uprostřed pole v Praze.
Na romantiku ale přece jen dojde. Tomáš, ústřední postava v podání Krajča nakonec přece jen prozře a zjistí, že je zamilovaný do své kamarádky z obchoďáku Niny (Vica Kerekes). A tak se milují. Dojde i na smutek a celý příběh je tak trochu absurdní.
Díky specifickému humoru ale převažují veselé situace a dialogy a člověk se prostě musí smát. Často vyvolávájí pobavení právě zmíněné absurdní situace nebo dokonalý plyšový maskot alá Jakub Prachař, který svou roli zvládl podle mého názoru nejlépe. Krajčo bude vždycky tak trochu Krajčo, Vica Kerekes asi těžko unikne své auře femme fatale, ale Prachař se vymanil a předvedl perfektní výkon.
Režisérka Karin Babinská dokázala v Křídlech Vánoc navodit vánoční atmosféru, ale film nepřesladila a vznikl unikátní český kousek, který rozhodně stojí za vidění. Jen neočekávejte snímek zapadající do vyjetých kolejí české filmografie. Je to jiné, lepší.
