Účinný nástroj proti „černým“ pasažérům vymyslel nejmenovaný řidič tramvaje v Brně. Jeho způsob kontroly by mohl snadno ušetřit dopravnímu podniku spoustu peněz a vymýtit nepoctivé cestující z veřejné dopravy. Stačí, aby řidič občas vylezl ze své kukaně. Nutno ale říct, že například cesta po Cejlu by se mohla občas protáhnout.
Vypadalo to zprvu jako běžná ranní cesta do školy. Nastoupila jsem na zastávce Mostecká do šaliny číslo čtyři a čekala klidnou cestu, šeredně jsem se zmýlila. Hned na další zastávce nastoupili cestující, ale zároveň vylezl řidič a z reproduktorů se ozvalo: „Předložte prosím cestovní průkazy.“ Řidič šel cíleně ke čtyřem nepříliš movitě vypadajícím cestujícím. „Jízdenky nemáme,“ sdělili mu. „Chcete si je u mě koupit?“ „Ne.“ „Tak si vystupte.“ Konverzace mezi provinilci a řidičem byla krátká, nicméně účinná.
Situace se opakovala každou další zastávku. Řidič se s jistotou zaměřoval na pasažéry tmavší barvy pleti, kterých je na nepřizpůsobivě proslulém Cejlu dostatek. Netrefil se jenom jednou. Vždy vyžádal cestovní průkaz a pokaždé „černého“ pasažéra objevil a vykázal. „Dneska zadarmo nejezdíme,“ zdůvodňoval své chování poněkud rozlícený řidič.
V srdci Cejlu, na zastávce Körnerova, přišly drobné potíže. Jeden velice sebevědomý, leč neukázněný pasažér vypadal, že je dost chytrý na to, aby si začal stěžovat na rasovou diskriminaci. A tak řidič zkontroloval i dva cestující z většinové společnosti. Za rasově motivovaný se proto jeho postup rozhodně označit nedá.
Šalina měla zpoždění jen jednu minutu, řidič byl tedy nejen efektivní, ale i rychlý. Nejsem si jistá, jestli jeho chování způsobila nějaká konkrétní příhoda tohoto rána, nebo je to jeho běžný pracovní výkon. Nicméně dávám klobouk dolů a palec nahoru. Víc takových oddaných zaměstnanců a brněnská hromadná doprava bude nejčistší v zemi, rozuměj oproštěná od nepoctivých cestujících.
